Teď: Před Vánoci ve vlaku brázdím krajinou a v odrazu oken vidím sebe, prázdná sedadla a pár lidí v dáli. Separováni, aby nemuseli dýchat přes roušku. Žádný to vlak na Osoblažsku, nýbrž nefalšovaný rychlík do Prahy.

Doba se mění.
Pracuje se z tepla domova, objednává se přes sklo - obrazně z e-shopů i za přepážkou. Drobnosti, pracovní úspěchy i čisto čisté přežití dostávají nádech výjimečnosti. Pozitivní i té temné.

Bez práce nejsou koláče a další zaryté vzorce jsou nadčasové. Stejně jako pro mne zjištění, že to největší bohatství úspěchu jsou lidé, kterými se obklopíme. Pak je práce jen jako vedlejší produkt radostných denních aktivit.

Díky lidem kolem mne a společnému entuziasmu jsme letos dostali dopis od Angely Merkel. Založili s Univezitou Karlovou jedinečný a úspěšný start-up (www.genespector.com), pomohli mnoha nemocnicím v době krize, propojili výzkum lékařské fakulty s komerční sférou a hlavně, nechali vyniknout mnoho lidí, kterí dříve byli jako "baby v koutě" a nechali je žít svůj sen - to je to koření, o kterém se tak často mluví. Nejde vidět, jde jen cítit ...