Zdena Kašparová - marketingová manažerka společnosti GoGEN

Jak se dívka milující zahradničení ocitla na průmyslovce a nakonec úspěšně zakotvila u spotřební elektroniky GoGEN, která je určena především pro mladou generaci? Marketingová manažerka Zdena Kašparová bravurně zvládá boj s neustále se měnící technologiemi: „Musím je pochopit. Občas klopýtám, ale dělám vše proto, abych tomu rychle porozuměla a dokázala to potom vysvětlit dál,“ směje se matka dvou dětí.

Prosím, specifikujte svoji profesi marketingové manažerky?
Moje pracovní náplň tvoří vlastně péče o značku české spotřební elektroniky GoGEN. Týká se mne vše, co se okolo této značky děje. Jako marketingová specialistka sleduji vše od vývoje produktu až po to, jak bude zabalený. Řešíme, pro koho bude určen nebo jak má vypadat, jakou bude mít barvu. Celý tento proces plynule přechází pod křídla komunikace, která vytváří strategickou podporu produktu, který jde na trh. Staráme se jak o multimediální, tak i on-line komunikaci a samozřejmě pracujeme také s tiskovými médii. Je to velmi tvůrčí práce a dává mi dostačující prostor k seberealizaci.

Máte nějakou produktovou srdcovku?
Velice ráda pracuji s audio produkty. Asi nejvíc mě baví kampaně okolo sluchátek, v současné době populárních party reproduktorů na oslavy, svatby a tak dále. Dá se s tím krásně pracovat. Vyhledáváme festivaly a venkovní eventové akce, kde potom tyto výrobky prezentujeme. Je to hravé. Hrajeme si s barvičkami i s typem balení, aby to bylo líbivé.

Je něco, co jste prosadila vy sama?
To musím zapřemýšlet. Na poradách bojujeme, je to velmi rušné a složité. Každý má jiný názor a každý si stojí za tím svým, ale přesto to je vždy týmová práce. Čistě moje invence se produktů až tolik netýká. Prosazuji se však při tvorbě katalogů a různých promo materiálů, kdy jsem v nejužší spolupráci především s grafikem. Tam je kus mne sebe samé.

Jste pyšná na to, že GoGEN je česká značka?
Tak to určitě.

Co vás přivedlo k Vaší současné profesi?
Studijním zaměřením jsem „průmyslovák“, ale stále více a více jsem e přibližovala k designu. Už jako malá holka jsem měla ráda hezké věci a taky jsem si je vyráběla. Troufám si říct, že jsem kreativní člověk. Tak nějak samo mě to dovedlo k designu, dělala jsem návrhy koupelen a po osmi letech jsem sklouzla do marketingu.

Jaký byl dětský sen malé Zdeničky?
Jako malá holka jsem chtěla být zahradnicí, je to takové mé druhé já a dodnes tuto práci miluju. Na vlastní zahrádce se odreaguji, ráda si tvořím a myslím, že by mi se mi líbilo být i designérem zahrad. Doteď mě trošičku mrzí, že mne rodiče nepostrčili - a občas to i lehce mamince vyčtu se slovy, že kdyby dávala větší pozor, tak by viděla ty mé zelené ruce a dala mne do Lednice na zahradnickou školu. (úsměv)

Jak se tedy stalo, že jste se ocitla na průmyslovce?
To záleželo spíš na rodičích. Když je vám patnáct roků, nevíte vůbec nic. Dnešní děti to mají podstatně jednodušší, ale to je dobou. Své děti maximálně poslouchám a je to na nich. Snažím se vidět jejich vlohy, a to kam je směřovat. Dnes se hledají nejen vize budoucího povolání, ale myslí se i na seberealizaci.

Co považujete za nejcennější zkušenosti, které Vám dala vaše profese
Určitě bych řekla, že je to komunikace a týmová práce, ale i to, že si nemohu za každou cenu prosazovat jen to své. Naučila jsem se více poslouchat druhé, protože bez toho se nic pěkného nevytvoří. Naučila jsem se být trochu tvrdší a neuhýbat, což jsem dokázala přenést do rodiny. Rozhodně umím komunikovat se svými dospívajícími dětmi. Mám blízko k moderním technologiím a sociálním sítím a díky rychlému vývoji spotřební elektroniky se jako žena musím stále učit, a to mě baví, je to vlastně fajn.

Řekla jste, že jako žena se musíte stále učit. Myslíte, že to mají muži ve vaší profesi jednodušší?
Obecně mají. V naší branži ani ne, ale ve světě elektroniky určitě. Veškeré technologie - technologie sdílení a bluetooth, aplikace a veškeré softwary, které jsou v produktech, to vše je propojené. Mám-li zákazníkovi vysvětlit, proč je pro něho výrobek dobrý, proč si jej koupit, tak tomu musím nejdříve porozumět. Což se mužům podle mne vede snadněji. Kdybych propagovala nábytek, nebo jako kolegové z mateřské firmy, kteří mají roboty pro kuchyň, tak tam jsem víc doma. Ta elektronika je neustálý boj, každý rok se objeví něco nového. A já klopýtám, ale dělám vše proto, abych tomu rychle porozuměla a dokázala to potom vysvětlit dál.

Kdyby Vás potkala dívčina, která se teď rozhoduje, na jakou školu půjde a řekla líbila by se jí vaše profese. Co byste jí řekla, že je pro ni důležité, co musí v sobě mít?
Určitě smysl pro variabilitu, protože ta práce je hodně proměnná. V marketingu není pracovní náplň den co den stejná. Musí umět přepínat z produktu na produkt, pak třeba najednou přeskočit na prodej, nebo na komunikaci a než se stačí nadechnout, tak se musí rychle vyjádřit k focení či grafice. Je to hodně tvůrčí a živé. Musí mít vztah k líbivým věcem, musí mít cit pro to, co je hezké, oč je zájem, a samozřejmě je nutná komunikace. Musí být ukecaná (smích)a tak dále a tak dále. Nevím, co k tomu ještě dodat a si jen to, že to nemůže dělat každý.

Na čem nejvíce ztroskotávají mladí, kteří se vrhnou do marketingu?
Právě na tom, že mají pocit, že to může dělat každý. Markeťák musí být trochu bordelář, který dokáže zvládat chaos. Většina z nich, ani já, nemíváme na stole pořádek, ale zvládáme skutečně velké množství věcí najednou. Většinu sebe dávám do kreativity, a tak je vlastně pochopitelné, že pak už nemám prostor na to zakládání věcí do šanonů a tak. (smích)

Která práci děláte nerada?
Nerada, nerada? Asi nerada píši tiskové zprávy a dlouhé texty. Více mě baví práce s produktem a následné domlouvání, co se s tím dá udělat a na jaký festival se dostaneme a jaké eventové akce se zúčastníme, co nového vymyslíme, jak se co nejlépe odprezentovat.

Co vás nejvíce baví na vašem týmu?
Že se umíme pěkně pohádat (smích), protože máme každý jiný názor. Je to velice pestré. Když se někdo potřebuje poradit, tak vypustí nějakou myšlenku a ptá se, co na to říká ten druhý, je to tvůrčí. Jsou to fajn kolegové, mám je ráda a mohu odpovědně říci, že se u nás neodehrávají žádné nezdravé spory.

Máte nějaký profesní plán?
Stále to posouvat dál. Nedělat otrocky stále stejné věci dokola, ale snažit se práci dávat něco nového, něco navíc. Za pět let u zančky GoGEN s radostí vnímám, jak se značka posunuje dopředu. Aby byla na výsluní, to je ta drobná každodenní práce a tak to jde dál a dál.

Co je ve vašem oboru důležité pro úspěch? V čem je největší hodnota markeťáka podle vás?
To, že se prodává, že se ten výrobek líbí spotřebitelům. Asi to pořád dokola opakuji, ale i to, že se ostatním kolegům, jako jsou grafici, fotografové a další, dobře spolupracuje, že ocení, že je práce dělaná v pohodě, že nikdo nikoho nestresuje. Záleží však také na týmu, musíte si umět vybrat, s kým budete spolupracovat. Když tým nefunguje, tak je to špatně.

Máte dospívající děti, a jak se říká malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Jak je to u Vás, jak se vám daří vše skloubit?
Já už mám děti velké a nejsem svázaná časem. Syn je na studiích, dcera je na střední škole a já věřím, že ten základ, který jsem jim dala, už teď ponese ovoce. Oni jsou opravdu hodní, nemůžu si stěžovat. Je pravda, že kolegyním s malými dětmi to trochu drhne, protože je to někdy opravdu náročné - práce o víkendu, jindy musíte na několik dnů mimo domov…

Co byste chtěla, aby se v lidské společnosti změnilo?
Já bych byla ráda, kdyby se všichni trošičku zklidnili, aby se tak strašně nehonili, stres musí někdy skončit. Vše se dá dělat více v klidu a v pohodě. Je potřeba zkusit se zastavit a vnímat jiné hodnoty než peníze. Bylo by fajn, kdyby nebyla tak velká nevraživost, nesváděl se tak tvrdý boj o pozice… Je důležité, aby si lidé nezáviděli, aby stát fungoval…

Kde se vidíte ve svém oboru vidíte za čtyři, pět, šest let?
To není tak dlouhodobý horizont, nemyslím, že by se něco hodně změnilo. Prostě budu pořád pracovat dál a dál na pěkných věcech, a když se otočím, chci, aby za mnou bylo něco vidět. Je to klišé, ale nedokážu říct, co bude za pět let.

Děkuji za rozhovor.