Vojtěch Hulinský se cítí v psaní jako ryba ve vodě

Jak se policista dostane k copywritingu?

Nejprve musím uvést, že ačkoliv jsem studoval na Policejní akademii ČR v Praze, tak policistou jsem nikdy nebyl. A důvod této skutečnosti je do jisté míry zároveň také odpovědí na Vaši otázku.

Celý život trpím vrozenou vadou řeči, konkrétně koktavostí. Proto jsem již odmala tíhnul k psaní, neboť verbálně jsem mohl vyjádřit jen to, co mi tělo dovolilo, zatímco psaný projev mi umožnil prezentovat své myšlenky tak, jak jsem opravdu chtěl.

Z obav spojených s nutností dělání rozhovorů jsem také upustil od plánu studovat žurnalistiku a v rámci civilního programu jsem absolvoval bezpečnostně-právní studia na PAČR. Můj handicap mi sice znemožnil vstup do služebního poměru, ale v poskytování právního poradenství ve státní správě mi nijak nebránil. Tam za mnou lidé chodili pro pomoc, tudíž pak byli k mému projevu shovívavější.

Plat jsem neměl zrovna z kategorie nejvyšších, takže jsem si k tomu musel nějak přivydělával. A volba padla na to, čemu jsem se věnoval již po celou dobu studií - zakázkové zpracování seminárních a diplomových prací.

A právě zkušenosti s odborným psaním o nejrůznějších tématech pro mne byly skvělou průpravou pro copywriting, aniž bych vlastně věděl, že nějaká taková profese existuje. Jednoho jsem pak naprostou náhodou zahlédl pracovní inzerát na tuto pozici, zjistil si, co obnáší a o mém vysněném povolání bylo ihned jasno.

Co pro vás copywriting znamená?

Copywriting pro mne představuje šanci uplatnit se i mému handicapu navzdory a využít tak mých největších předností - kreativity a výborného písemného projevu, což je něco, v co jsem už ani nedoufal.

Dosud jste byl zaměstnán, ale rozhodl jste se jít na volnou nohu. Co vás k tomu vedlo?

Na své působení v roli firemního copywritera pro nejmenovaný internetový obchod nedám dopustit. Naučil jsem tam všechna pravidla obsahového marketingu a díky mé práci mne pak s možností spolupráce oslovila zavedená agentura, kde jsem paralelně s „hlavním“ zaměstnáním získával další ostruhy. Po určité době jsem však dospěl k závěru, že chci dostat šanci uspět i sám za sebe a pomoci co nejrůznějším projektům.

Jakým stylem píšete? Co od vás může klient očekávat?

Nepřísluší mi hodnotit sebe samého, Každý mi říká, že mám hodně originální styl psaní, ale já se sám neodvažuji jakkoli hodnotit, co je na tom pravdy. Mohu jen říct, že se vždy snažím každý text pojmout tak, aby byl zajímavý, poutavý a zapamatování hodný. Velmi dbám na kvalitu provedení a nikdy neodevzdávám něco, čemu by (alespoň z mého pohledu) chyběly výše zmíněné atributy. Netroufám si kategoricky uvádět, co ode mne může klient očekávat, ale vím jistě, co očekávat nemůže – nudné, fádní a nápad postrádající texty.

Na jakých nejzajímavějších projektech jste kdy pracoval?

V oblasti copywritingu pro mne bylo velmi přínosné období, v LEDsviti.cz kdy jsem si musel zajímavé a poučné náměty na články o LED světlech vyhledávat sám. Věděli jste třeba, že podle studie vědců z MIT může být blikání LED světel o specifické frekvenci klíčem k léčbě Alzheimerovy choroby? Také mne třeba pobavilo zjištění, že osvětlovač Bruce Springsteena pomocí LED osvětlení zabránil vyhubení celé populace lososů na severu Kalifornie!

Rád jsem také spolupracoval s panem on-line marketérem Bronislavem Markowitzem či s mobilní aplikací Urban Cyclers. Tu jako extrémně líný cyklista rád používám, protože mi například dokáže vyhledat trasu i v kombinaci s MHD tak, abych během cesty nemusel vůbec šlapat do kopce.

V současné době mě nejvíc naplňuje spolupráce s marketingovou agenturou PTL s.r.o., kterou tvoří lidé se zdravotním postižením, kteří by jinde měli i přes své vzdělání a odbornou praxi velký problém s pracovním uplatněním

Čemu jste se díky copywritingu naučil?

Naučil jsem se naslouchat přáním klientů a pracovat se svým stylem psaní tak, abych je mohl vždy v maximální možné míře splnit.

Vždy mi přijde hrozně líto, když člověk, se kterým mluvím, koktá. Jaké to pro vás je ze společenského hlediska? Co bývá pro vás v tomto ohledu nejhorší? 

To je u každého balbutika individuální. Někdo se stydí mluvit a je před lidmi zcela uzavřený, zatímco někdo jiný to neřeší a svůj úděl s nadhledem. Já mám to štěstí, že jsem ten druhý případ. Z mých zkušeností pak vím, že pokud se kvůli svému jen nelitujete a, pak i chování ostatních bude zcela po prvotním překvapení stejné, jako ke komukoliv jinému. Jde jen o mentální nastavení a přijmutí vašeho handicapu jako vaší přirozenosti. Tak koktám, no a co? Mně to nevadí. A pokud někomu ano, tak to je jeho problém. Když máte co říct, tak nikdo neřeší formu, ale pouze obsah vaší komunikace.

Jaká témata nejraději zpracováváte?

Je to paradox, ale naprostý technický antitalent, jako jsem já, nejčastěji zpracovává technická témata. Díky létům ghostwritingu odborných prací jsem se naučil nastudovat si a poté kvalitně zpracovat i témata, kterým zprvu absolutně nerozumím. Proto nemám vyloženě oblíbená témata, neboť každé beru jako možnost se v něm zase o něco zdokonalit.

Jakou největší výzvu v podnikání na volné noze vidíte?

Zodpovídání se pouze tomu nejpřísnějšímu šéfovi – mému svědomí.

P.S. Chtěl bych jen podotknout, že nejsem příbuzensky spjat s pražským politikem téhož příjmení. Váš Vojtěch Hulinský - vojtechhulinsky@seznam.cz