Roberto Brazzale 

Vzpomenete si ještě, jaké to bylo, když jste přebíral rodinný podnik, a kdy se to vlastně odehrávalo? 

Jsou to procesy, které se realizují postupně, skrze rodinné události, které se často podobají nějakému románu. Řekl bych, že smrt strýce Giovanniho, který byl naším patriarchou po celé 20. století a dokázal udržet pohromadě pět generací a třicet synovců, a který zemřel bezdětný v roce 1992, otevřela určitý druh nástupnické války. Vlastnictví a vedení se soustředily do rukou mých a mých bratrů. Společně jsme silně podporovali projekt rozvoje na Moravě. Role a zodpovědnost jako tyto se projevují skrze instinktivní sklony, přirozeně, již od dětství.

Připravovala vás vaše rodina už v dětství na to, že jednou budete vést rodinnou firmu? Co to pro vás znamenalo? 

Kdo se narodí v rodině – podniku, je předurčen. Cítí silně smysl pro kontinuitu a pro následnictví generací. Náš patriarcha Giovanni se nám už jako malým snažil předat znalosti povolání a vášeň. Nicméně žili jsme velmi intenzivně také mimo prostředí rodinného podniku: moje maminka byla koncertní mistryně na varhany, dělala turné po celém světě, a můj tatínek byl úžasný a velmi citlivý muž, který vystudoval průmyslovou chemii, ale byl velkým humanistou, literátem s nadáním, průmyslníkem z nutnosti.  

Co pro vás znamená tradice? Právě ve vaší firmě hraje tradice velmi důležitou roli.

“Tradito” (latinské slovo) je pro mne proces, nikoli stav, znamená v každý okamžik udržet to nejlepší a opustit to, co bylo překonáno, co může být děláno lépe díky inovaci. To, co cítím, že se nikdy nemění, je smysl pro kontinuitu, pro “klan”, tichá dohoda mezi generacemi, mandát k tomu dobře pracovat ve společném zájmu. Ke “klanu” patří i všichni naši spolupracovníci, naši dodavatelé, zákazníci, naši místní spoluobčané. Je to silný pocit společenství.

Chtěl jste někdy být i něčím jiným, nebo vaše profesní cesta byla prostě daná rodinou, do které jste se narodil?

Jsem advokát a hudebník, vždy jsem dělal i tato povolání společně s povoláním průmyslníka. Abych ale řekl pravdu, i přes velké množství aktivit a zodpovědností jsem nikdy neměl pocit, že dělám nějakou “práci”, ale že realizuji mé největší vášně.

Měl jste nebo někdy míváte profesní krize? Jak s nimi bojujete?

V minulosti jsem zažil velmi těžké chvíle, takové, kdy se cítíte sami a zodpovědní za vše, takové, kdy cítíte, že nikdo kolem vás vám nemůže pomoci, musíte to udělat sami a nést přitom na sobě osud všeho. Jen podnikatelé prožívají tyto velmi specifické situace, kdy bojujete ve snaze znovu nalézt vnitřní sílu, ale zásadní je ukotvení k vašim nejdražším. Věřím, že tyto chvíle jsou bolestné, ale velmi cenné. Utužíte se a posílíte, dosáhnete klidu, odvahy a pokory. Hodně pokory. 

Byl někdy holding Brazzale v takovém stavu, že se uvažovalo o jeho zavření? Jak se pak podařilo ho znovu “oživit”?

Ne, nikdy. Spíše byly chvíle, kdy jsme cítili, že se uzavřel cyklus pro nějaké odvětví podniku, pro nějaký závod, výrobek, že se uzavřela historická fáze nebo začala nějaká nová, tak jak tomu bylo mezi lety 1990 a 2000. A tak jsme pronikavě změnili naše aktivity a zavřeli některá odvětví podniku a rozvinuli nová, jako to české. V ekonomii, stejně jako v přírodě, je třeba následovat vitální paraboly, přijmout je, nikoli je zakázat. Nejhorší riziko pro podnikatele je strach ze změn. Když se naopak naučíte vzít si ze změn to nejlepší, vše se stane vzrušujícím a “zdravým”.

Na jaké věci osobně (a teď nemyslím jen v byznysu), které se povedly ať už vám, nebo někomu z blízkého okolí, jste nejvíce hrdý?

Samozřejmě jsem hrdý na své syny a na svoji rodinu. Mám syny moc rád, líbí se mi, když je vidím jak projevují své odlišné schopnosti, vlastnosti, temperament. Naštěstí toho mají hodně z mé manželky. To, na co bych mohl být nejvíce hrdý, je pomáhání k ekonomické vyrovnanosti stovek rodin, pomoc při realizaci jejich projektů. Rád také pomáhám společenství, když se účastním jako podnikatel bez stranické příslušnosti politické diskuze.  

Ve firmě se věnujete i trvalé udržitelnosti – představíte nám projekty zalesnění pastvin, které realizujete? 

Naše generace uskutečnila sen inovovat výrobní procesy z hlediska environmentální udržitelnosti a pohodlí zvířat. Byly učiněny obrovské kroky vpřed. Na Moravě jsme vytvořili standard, který nemá ve světě sýrů grana obdoby, a v Brazílii jsme zase vytvořili projekt znovuzalesnění pastvin. Díky vysázení 900 stromů na hektar tam dokážeme zdvojnásobit produkci masa a zároveň vyprodukovat takové množství kyslíku, které zdaleka převyšuje množství skleníkových plynů produkovaných dobytkem. Je to takový druh čističky vzduchu, která poskytuje zvířatům pohodlí a lidem maso a dřevo pro obnovitelnou energii. I nám se to zdálo neuvěřitelné, ale po deseti letech činnosti vám mohu zaručit, že je tomu skutečně tak. Celkem jsme vysázeli 1,5 milionu stromů, a tak byly veškeré emise CO₂ z našich závodů a z dopravy kompenzovány. Jsme Zero Carbon Factories.

Vychováváte děti k tomu, že jednou také stanou v čele rodinného podniku?

V naší roli je výchova dětí velmi důležitá. Musí se naučit tomu, že společenský zájem převládá nad tím osobním, musí pochopit, že vlastnictví podniku je závazek a nikoli právo, že jsou jeho služebníci. Byl jim svěřen “pro tempore”, aby ho pak předali těm, co přijdou po nich, ještě pevnější a prospěšnější společnosti. Chci ale, aby mí synové neměli horizont omezený pouze na podnik: musí studovat i hudbu, literaturu, krásné umění, vědy, být skutečnými lidmi zapálenými i pro život mimo podnik. Snažím se je vychovávat k nezájmu o peníze. Jsem šťasten, když pěstují náboženskou víru a nevyvíjím žádný tlak na to, aby se rozhodli zůstat v podniku. Musí to být jejich volba. Pokud ji učiní, musí ale akceptovat, že začnou od píky, poznají všechny aspekty tohoto povolání, budou žít ve virtuózní a pokorné symbióze se všemi našimi dělníky, zaměstnanci, spolupracovníky. Jinak je svět velký a život plný příležitostí i za branami podniku. Jsme tu, abychom sloužili. I když je správné užívat plody vlastní práce a odměňovat individuality, skutečnou výzvou je poměřovat se s tím, kdo tu byl před námi, být na jeho výši a třeba pracovat i lépe.   

Pořád se domníváte, že Česko bylo pro rozvoj vašeho byznysu dobrou volbou?

Myslím si to stále více. Velmi obdivuji tuto zemi, její lid, její kořeny. České zemědělství je velmi silné, a to i kvůli nedobrovolnému dopadu kolektivizace, která byla ve své době společenským dramatem. Dnes přináší výhody velkých a profesionálních podniků. Mnozí zapomínají, že Čechy a Morava byly po staletí pulzujícím srdcem habsburské říše a celé Evropy. My Benátčané máme mnohem blíže k vaší mentalitě než ke zbytku Itálie. V roce 1400 byl jistý Jan z Olomouce farářem ve městě, odkud pochází moje rodina, v Asiagu, kde se hovořilo bavorským dialektem, kymberským jazykem.

Plánujete v Česku výrobu ještě rozšiřovat?

Podnikatel, který nepomýšlí na rozšíření, musí být okamžitě vyhozen, poslán do důchodu. Stále jsme rozšiřovali a krok po kroku v tom budeme pokračovat. Podmínky vašeho zemědělství a ocenění našich výrobků jsou k tomu velmi příznivé. Ale chceme rozšířit také síť našich prodejen, mít přímý kontakt se spotřebiteli.

Češi bývají vůči sobě jako národu, své kultuře i mentalitě skeptičtí a kritičtí. Jak nás vnímáte vy? Co vás na Česku nejvíce uchvátilo a co naopak překvapilo spíše v negativním smyslu?

Na Češích mne nadchl národní duch, pragmatismus, technické nadání, serióznost a důvěryhodnost. Samozřejmě mám moc rád Hrabala, Smetanu, Holana, Muchu. Rád studuji váš jazyk, který je pro Italy opravdu obtížný. Objevil jsem “splín” typický pro národy popíjející pivo. I my Benátčané jsme starobylý národ, ale jako pijáci vína políbení sluncem Jadranského moře jsme větší extroverti a optimisti. V podniku často prožíváme tento rozdíl temperamentů a v tomto směru zjišťuji, že se dokonale doplňujeme. Společně můžeme porazit jakéhokoliv dalšího konkurenta, Němci počínaje. Co mne velmi mrzí jsou dramatické historické události 20. století, které Česko zbavily bohatství německé a židovské kultury. Také rozšíření ateismu plánované komunismem v 50. letech je vážnou ránou pro vaši zemi. Pracuji v Česku od sametové revoluce a jsem okouzlen a nadšen tím, co jste od té doby dokázali udělat. Jste velkým národem a v oblasti ekonomie máte výraznou inteligenci a kulturu.

Které z vašich vlastních produktů máte nejradši a proč?

Samozřejmě sýr Gran Moravia, protože je zcela plodem naší vynalézavosti a představoval revoluci. A pak máslo. Můj otec vedl máslárnu; vůně másla, smetany, kterou byl prosycen jeho bílý plášť, je pro mne vůní dětství. Před třemi lety jsme vytvořili nové výběrové máslo věnované “Bratrům Brazzale” (Fratelli Brazzale”), které vzniklo, aby se stalo Rolls Roycem bez kompromisů. Je to hold práci všech našich předků, u kterých ani nevíme, kolik jich přesně bylo. Nejstarší dokumenty jsou už z roku 1650, ale je pravděpodobné, že rodinná aktivita předávaná z otce na syna sahá ještě mnohem dále. Doufejme, že čeští přátelé, tradiční labužníci a milovníci másla, ho ocení. 

Foto: archiv