Pracovní a závazkové právo v době krizových opatření, náhrada škody ze strany státu 

Krátká rekapitulace vládních kroků

Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu nakažených na území ČR přijala vláda dne 12. března 2020 usnesení č. 194, vyhlášené ve Sbírce zákonů pod číslem 69/2020, kterým na území celé České republiky v souladu s ustanovením čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vyhlásila nouzový stav. V návaznosti na toto usnesení pak česká vláda vyhlásila, krom dalších, usnesení č. 199 o přijetí krizového opatření publikované ve Sbírce zákonů pod číslem 72/2020 (dále jen „Usnesení č. 199“), jehož ustanovením čl. I odst. 2 byla s účinností od 13. března 2020 od 20:00 hod. zakázána přítomnost veřejnosti v čase mezi 20:00 hod. a 6:00 hod. v provozovnách stravovacích služeb.

Ustanovení čl. I odst. 3 Usnesení č. 199 pak s účinností ode dne 13. března 2020 od 20:00 hod. zakazovalo činnost provozoven stravovacích služeb umístěných v rámci nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m².

Se stejnou účinností pak byla ustanovením čl. I odst. 4 Usnesení č. 199 zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů některých služeb – posilovny, přírodní a umělá koupaliště, solária, sauny, wellness služby, hudební a společenské klub, zábavní zařízení, veřejné knihovny a galerie. 

Současný stav (k 17. březnu 2020, 9:00)

Tyto bezprecedentní kroky v historii České republiky však byly ještě zpřísněny. Dne 14. března přijala vláda ČR usnesení č. 211, o přijetí krizového opatření publikované ve Sbírce zákonů pod číslem 82/2020 (dále jen „Usnesení č. 211“), kterým zrušila předchozí Usnesení č. 199 a kterým rozhodla o přijetích krizových opatření. Ustanovením čl. I odst. 2 Usnesení č. 211 zakazuje s účinností ode dne 14. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb s výjimkou provozoven, které neslouží pro veřejnost; tento zákaz se nevztahuje na prodej mimo provozovnu stravovacích služeb, který může probíhat bez časového omezení.

Ustanovení čl. I odst. 3 Usnesení č. 211 kopíruje čl. I odst. 3 Usnesení č. 199. Vláda jím zakázala ode dne 14. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. činnost provozoven stravovacích služeb umístěných v rámci nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m².

Masivním zásahem do podnikatelské činnosti řady subjektů však představuje ustanovení čl. I odst. 1 Usnesení č. 211. Tím se s účinností ode dne 14. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. zakazuje maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou mj. potravin, paliv a pohonných hmot, hygienického zboží, lékáren, novin a časopisů a dalších.

Byť vláda nezakázala cestování do zaměstnání, řada zaměstnavatelů buď nařídila, nebo doporučila svým zaměstnancům práci z domova. I to může mít vliv na kondici podnikatelských subjektů dotčených shora uvedeným Usnesením č. 211, zejména provozoven stravovacích služeb.

Řada podnikajících osob se tak touto dobou může dostávat na rozcestí, na kterém bude potřebovat vyřešit své závazky vůči vlastním zaměstnancům, závazky vůči svým odběratelům a případnou náhradu škody, kterou budou chtít požadovat po státu.

Krizová opatření a zákoník práce

V případě, že zaměstnavatel nebude moci vlivem mimořádných okolností vykonávat svou činnost, je na místě přemýšlet o snižování nákladů prostřednictvím redukce mzdových nákladů Toho je možné docílit jednak snížením mzdy z důvodů překážek na straně zaměstnavatel, v horším případě snižováním počtu zaměstnanců.

V době současných mimořádných okolností představujících překážky na straně zaměstnavatele můžeme uvažovat o užití ustanovení § 209 ZP upravující částečnou zaměstnanost. Toto ustanovení pamatuje na situaci, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. V takovém případě může dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací upravit výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci; náhrada mzdy musí činit nejméně 60 % průměrného výdělku. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.

V případě snižování počtu zaměstnanců je třeba tyto rozdělit na dva okruhy – na osoby vykonávající práci na hlavní pracovní poměr a na osoby vykonávající práci na dohodu, ať už o provedení práce, nebo na dohodu o pracovní činnosti, tedy osoby konající práci mimo pracovní poměr.

Pokud by se opatření zaměstnavatele měla dotknout zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, je třeba zákonný postup rozdělit na řádný a mimořádný.

Řádný postup nalezneme v ustanovení § 48 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“). To nabízí rozvázání pracovního poměru, krom okamžitého zrušení a zrušením ve zkušební době, dohodou a výpovědí. Dohoda, jakožto dvoustranné právní jednání, předjímá souhlas zaměstnance s ukončením pracovního poměru. Dohoda musí mít písemnou formu a musí obsahovat konkrétní den, ke kterému končí pracovní poměr.

Výpověď je naopak jednostranné právní jednání zaměstnavatele, na které jsou kladeny vyšší nároky. Krom toho, že výpověď musí být vždy písemná, musí výpověď daná zaměstnanci obsahovat také důvod. Výpovědní důvod nemůže být jiný než takový, který je obsažen v ustanovení § 52 ZP. V současné době připadá v úvahu zejména důvod uvedený v písm. c), a sice stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. V úvahu může připadat i výpovědní důvod uvedený § 52 písm. a) ZP, tj. ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část.

Výpovědní doba se řídí ustanovením § 51 ZP a činí nejméně dva měsíce. Počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.

Je třeba dbát zákazu výpovědi v ochranné době dle ustanovení § 53 ZP. Na tomto místě si vzhledem dočasnému zákazu výuky na školách dovolujeme upozornit zejména na písm. b) předmětného ustanovení, které říká, že se zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, tj. mj. v době, kdy ošetřuje dítě mladší než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle zákona o nemocenském pojištění a v době, kdy pečuje o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených zákonem o nemocenském pojištění.

S osobami konajícími práci mimo hlavní pracovní je situace jednodušší. Pokud by zaměstnavatel chtěl s těmito osobami rozvázat pracovněprávní vztah, užije se ustanovení § 77 odst. 4 ZP, které říká, že není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit buď dohodou smluvních stran, nebo výpovědí i bez udání důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Tato možnost výpovědi platí pro obě smluvní strany. V případech, kdy je možné okamžitě zrušit hlavní pracovní poměr, je možné okamžitě zrušit i právní vztah založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti. Taková možnost nicméně musí být dopředu ujednána ve smlouvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. 

Krizová opatření a závazkové právo

Krizová opatření vlády mohou mít negativní vliv i na smluvní vztahy, resp. plnění z nich vyplývající. Pokud se jedna ze stran dostane do situace, že nemůže svou splnit svou povinnost plynoucí z uzavřené smlouvy, může riskovat povinnost např. uhradit smluvní pokutu druhé smluvní straně. Vzhledem k tomu, že se závazkové právo řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a tento zákoník poskytuje širokou smluvní volnost, je třeba vždy na prvním místě překontrolovat znění konkrétní smlouvy, kterou se právní vztah řídí. Pokud v ní máte upraveny případy zásahu vyšší moci, tj. právní skutečnosti, která spočívá v mimořádné, nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné události působící škodu, je nutné řídit se právě smluvními ustanoveními.

Z hlediska OZ lze na aktuální situaci pohlížet jednak prismatem liberačních důvodů zprošťujících povinnost k náhradě škody, jednak také podstatnou změnou okolností, která jedné ze stran založí právo domáhat se jednání o již uzavřené smlouvě.

Pakliže smlouva neobsahuje žádná ujednání, která by bylo možné na nastalou situaci aplikovat, nabízí OZ dvě cesty, které mohou vést z problému např. zpožděných dodávek a z nich plynoucí vzniklé škody. Liberačními důvody, tj. důvody zprošťujícími povinnost hradit náhradu škody, jsou upraveny v § 2913 OZ, který ve svém odst. 2 říká, že se škůdce zprostí povinnosti k náhradě škody tehdy, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Nepředvídatelnost překážky vedoucí k následné škodě je třeba poměřovat i prizmatem toho, zda se škůdce přihlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání či stavu v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 OZ (např. osoba působící ve zdravotnických oborech). Jestliže škůdce mohl a měl objektivně předvídat neschopnost plnit, nemůže se dovolávat liberace.

Podstatnou změnu okolností upravuje OZ v ustanoveních §§ 1765 a 1766. Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva nicméně neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění. Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán. Soud návrh na změnu závazku zamítne, pokud dotčená strana neuplatnila právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, co změnu okolností musela zjistit; má se za to, že tato lhůta činí dva měsíce.

V praxi se lze ale setkat i s takovými ujednáními smlouvy, která aplikaci těchto zákonných ustanovení vylučují a kterými na sebe smluvní strany přebírají riziko změny okolností. V takovém případě bude dovolávání se podstatných změn okolností odsouzeno k neúspěchu.

Výše uvedenou podstatnou změnu okolností lze aplikovat i na je nájem. V případě, že by se nájemce dostal do potíží v důsledku situace vyvolané současnými okolnostmi týkajícími se koronaviru, lze aplikovat také ustanovení § 2287 OZ, které se ale týká výhradně nájmu uzavřeného na dobu určitou. Toto ustanovení říká, že nájemce může vypovědět nájem, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

Krizová opatření a náhrada škody

Vznikne-li škoda přímo v důsledku s vyhlášením krizového opatření, má osoba, které tato škoda vznikla, nárok na náhradu škody. Její uplatnění upravuje ustanovení § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „KZ“)., které říká, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle KZ. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám. Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma. Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody.

Lze tedy více než doporučit, aby osoba, které vzniká či již vznikla škoda, si tuto pečlivě a ideálně průběžně dokumentovala všemi dostupnými prostředky. Usnadní tím pak následné prokazování její výše. Dobře posloužit mohou např. listinné dokumenty (faktury, dodací listy apod.), v případě zničeného zboží (např. s omezenou trvanlivostí) je vhodné pořídit i fotografickou dokumentaci. Ačkoliv může být lhůta pro uplatnění škody prodloužena, doporučujeme vše stihnout v 6 měsících od doby, kdy se osoba o škodě dozvěděla.

Závěrem

Krizová opatření vlády způsobují řadu komplikací v běžném životě fyzických i právnických osob, nicméně je třeba vyhlášená opatření plně respektovat a naplňovat. Tento článek, i přes svou rozsáhlost, pojednává pouze obecně o situacích, které mohou nastat. V případě řešení konkrétních problémů doporučujeme obrátit se na poskytovatele právních služeb. Naše kancelář je Vám plně k dispozici.