Petr Švancara Kdo se vrací, nevěří svému gólmanovi

Co bylo tím impulsem uspořádat rozloučení s kariérou právě na stadionu „Za Lužánkami“?

Nejdřív byl impuls udělat rozlučku. Zvažovali jsme po Brně různé alternativy. Okruh mých známých, v popředí s některými fanoušky, hovořili o možnosti uspořádání rozlučky na stadionu Za Lužánkami. A tak jsme se jedno ho dne rozhodli a vyrazili za primátorem. Primátor nebyl proti. Podmínkou bylo uklidit, nachystat, potom tomu dá zelenou. Já osobně jsem se obklopil lidmi, kteří tomu věřili, stejně jako já. Věřili, že by to byla bomba pro Brno. A ta bomba se povedla a rozlučka se uskutečnila na stadionu Za Lužánkami. Původní myšlenky směřovaly na stadion na Srbské, nicméně v té době tam mělo zázemí švédské mužstvo 21letých fotbalistů. Díky tomu nebyla jiná alternativa ohledně kapacity stadionu pro divácké zázemí, jelikož jsme očekávali, že by mohlo dorazit tři až pět tisíc diváků. Nakonec se díky úspěšné realizaci otevření stadionu Za Lužánkami dostavilo mnoho diváků a z našeho pohledu to by i divácký masakr, který jsme neočekávali. Za to jsme samozřejmě šťastni, protože rozlučka byla impulsem proto, aby stadion Za Lužánkami dál žil a hledal si své další uplatnění.

Stal jste se vítězem výběrového řízení na další provozování stadionu Za Lužánkami, od kterého jste v měsíci srpnu převzal znovu symbolicky klíč. Prozradíte nám, na co se můžeme v nejbližší době těšit a jak bude stadion v současné době využívaný?

Jsem rád, že Lužánky dále budou žít a stadión bude moci využívat dá se říct kdokoliv, kdo nás osloví. Těší mě dohoda se Zbrojovkou Brno, která nám bude pomáhat se správou samotného hřiště. Z naší strany probíhá kropení a základní údržba ze svých vlastních financí. Ze strany Zbrojovky bude probíhat příprava lajnování, branky, sítě a samotná starost o kvalitu trávníku, který patří k dobrému fotbalu. Jsem taky rád, že jsme našli cestu využití stadiónu pro mládežnické týmy Zbrojovky. Za to všechno děkujeme Zbrojovce a jsme nadšeni za tuto spolupráci. Dalším využití jsou různé akce sportovního zaměření a kulturní akce. Jedna z takových kulturních akcí proběhla jako Den otevřených dveří Starobrno, Den sportovních klubů a přes týden se stadion využívá pro malou kopanou. Další možnost využití vidíme v koncertech hudebních skupin.

Další možné využití se nabízí jako venkovní utkání hokejové Komety. Jak moc je tento projekt realizovatelný?

Myslím si, že realizovatelný je. Toto rozhodnutí spadá do kompetencí hokejové Komety. Hovořilo se o tom, ale opravdu toto je spíše otázka na pana Zábranského. Pevně věřím, že se Kometa Za Lužánky vrátí po novém roce. Stále tady ta možnost je a budeme velmi rádi, pokud se vše uskuteční.

Společnost Starobrno vypsala petici „Za nový stadion Za Lužánkami“, kterou k dnešnímu dni podepsalo více jak 6500 lidí. Tato petice má být předána primátorovi panu Petru Vokřálovi. Kdy se tak stane?

Stane se tak pravděpodobně po zmiňované akci Komety Za Lužánkami, která by měla podobnou show udělat. Jsem přesvědčený, že si lidé opět přijdou na své. Jenom ještě musím poopravit, že už dnes máme více jak 12 tisíc podpisů. Petici vnímáme jako paralelní bod v celkovém dění života okolo stadionu Za Lužánkami. Petici vnímám jako super, že se lidé mohou podepsat a tím jít do toho společně s námi. Na jaře roku 2016 předáme tuto petici primátorovi Petrovi Vokřálovi.

Existuje několik studií na znovuzrození místa pro nový víceúčelový stadion. Ale jako každá studie končí na investorských penězích. Ta poslední hovoří o investici ve výši dvou miliard korun. Myslíte si, že se Vám podařilo vytvořit zájem investorů a znovu otevřít hlubší debatu o novém stadionu?

Rozhodně se to povedlo. Už se nám i primátorovi ozvalo několik zájemců. Důležité ale je, že jedna věc je postavit stadión a ta druhá, aby tam místní klub hrál a měl tam zázemí. Rozhodně se musíme vyvarovat toho, ať nedopadneme jako hokejová Slavia. Měli krásný stadion O2 arénu a na jejich zápasy chodilo 4tisíce lidí. A toto číslo návštěvnosti je prodělečné. Budeme rádi, aby měla Kometa a Zbrojovka zázemí, ale taky nechceme, aby veškerou finanční zátěž táhly kluby. Proto se musí hledat další zdroje financování pro udržení životaschopnosti obou sportovních stánků. S touto myšlenkou se již musí kalkulovat při tvorbě urbanistického plánu. Byli by jsme rádi, kdyby oba stadiony stavěly regionální firmy, aby investice zůstaly doma opět pro podporu Brna. Já osobně jsem přesvědčený, že nové stadióny přinesou jak Kometě, tak i Zbrojovce ligový titul.

Nicméně živnou půdou pro stadion jsou diváci, fanoušci. Současná návštěvnost ligových utkání není chválou našeho fotbalu. Návštěvnost fotbalových utkání současné Zbrojovky naskýtá otázku, pro jaké fanoušky by se stavěl nový stadion?

Fanoušci přišli na stadion Za Lužánky na exhibiční utkání, protože to tady mají rádi. Jsem přesvědčený, že když se postaví nový stadion, tak bude vyprodaný. Jenom samotné permanentky budou rychle vyprodané. Když bude nový stadion pro 30 tisíc lidí, tak se zde budou hrát i mezinárodní utkání. Stadion musí žít fotbalem, tak aby tady nebyl jenom pro Zbrojovku, ale taky pro nároďák. Rozhodně bych to nespojoval s aktuálním stavem Zbrojovky. Spíše to musíme vnímat jako zajímavost nového velkého stadiónu, který by měl Zbrojovce vytvořit zázemí a pomoci postoupit v tabulce do její vrchní části. Všichni víme, že když se hraje o špičku v tabulce, tak lidi mají zájem a stadiony jsou naplněny. Samotná Plzeň je toho důkazem i díky účasti v evropské lize. Věřím, že pokud hra bude atraktivní a budeme hrát o čelo tabulky, tak se o diváky rozhodně bát nemusíme.

Ale to, že Brno má fotbalové fanoušky, kteří mohou naplnit stadion, jste dokázal při vaší rozlučce.  Co tedy chybí dnešní Zbrojovce, aby plnila stadion?

Chybí jim atraktivní pojetí hry, nehrají o čelo. Problém je to, že se tu několik let hraje o záchranu. Rozhodně to nesmíme spojovat se stadiónem Srbská. Nezapomeňme, že nám pomohla postoupit z druhé ligy. Vím, že ten fotbalový fanda tady je, jen tak trochu spí.  Spícího fandu probudí atraktivní fotbal a mít vyšší cíle, než hrát o záchranu. První probuzení nastalo díky naší akci Za Lužánkami. Vždyť jenom prodaných 23tisíc lístků za 10 dnů dokumentuje, že fandové fotbalu tady jsou. A kdybychom měli větší kapacitu stadionu, tak bychom prodali i 35tisíc lístků. Jsem přesvědčený, že toto by Zbrojovku potkalo při otevření nového stadionu.

Rozlučkou jste definitivně pověsil kopačky na hřebík a tím aktivní profesionální kariéru.  Ale s fotbalem jste se nerozloučil.  Pravidelně pořádáte fotbalový kemp Petra Švancary. Co vás vedlo k pořádání tohoto kempu?

Vedlo mě k tomu, že mám rád děti. Rád s nimi pracuji, trénuji, rád chodím na dětské besedy.  Díky tomu jsme se rozhodli před šesti lety s panem Čejkou otevřít fotbalový kemp, který právě pan Čejka vede. Dnes už je to tolik atraktivní kemp, že jsme museli již v sezóně otevřít dva kempy trvající po dvou týdnech. Naším cílem je spokojenost nejenom rodičů, ale především dětí. Není to jenom o fotbale, ale o dalších sportovních aktivitách včetně plavání, jde nám taky o tu sociální výchovu.

A kopačky jsem ještě nepověsil. Rozhodl jsem se jít amatérkou cestou a využívám momentálně služby FK Blansko, který má farmu Tišnov. Jsem rád, že můžeme vyprodat každé utkání a já svou maličkostí přispívám k atraktivitě fotbalových utkání. Jsem za to nadšený. Nicméně jsem po utkání druhý den vždy dobitý jako kůň, protože už tolik netrénuji. Ale moc si to užívám, protože jsme stále vyhrávali. Jelikož mám fotbal nesmírně rád, je mou ambicí hrát a hlavně být prospěšný fotbalu jako takovému.

Máte za sebou již pátý ročník. Letos jste vypsal dva termíny a oba byly plně obsazeny, tedy celkem využilo vašeho kempu 126 kluků.  Jak vnímáte potenciál fotbalových nadějí českého fotbalu?

Když to řeknu na rovinu, lehce spolupracujeme se Zbrojovkou. Chodí k nám trenéři. Když se nám kluk herně a přístupem líbí, například kluk z Kyjova nebo menších fotbalových klubů, tak se spojíme s rodiči a klubem. Tato spolupráce se dá vymyslet ku prospěchu všech stran. Rozhodně se nám nelíbí a ani to neděláme, tlačit osmiletého kluka do profesionálního fotbalu. Každý by chtěl mít ze syna Ronalda. Já mám taky osmiletého syna a vidím, že mu to jde, ale rozhodně jej nevidím běhat na ligovém trávníku. Já spíše vidím to, že jezdíme o víkendu na zápasy, že jej to prostě baví. Když se divám v neděli večer na fotbal, tak se dívá se mnou. Za toto děkuji trenérům, kteří svou práci dělají zadarmo, dělají to ve svém volném čase a vzbuzují v našich dětech takovou tu radost ze sportu. A to je to, co si na tom nejvíce vážím a proto tak funguje ten náš kemp. Aby kluci z toho měli radost, a aby se nám vraceli. V kempu podněcujeme lásku k fotbalu, proto jednou z našich ambicí je, aby z fotbalu měli radost, aby jej dělali co nejdéle. A když se dostanou do nároďáku, tak je to ten bonus.

Vyzkoušel jste si roli moderátora jako fotbalový expert. Kam teď budou směřovat vaše aktivity? Kde vás můžeme potkat?

Dostal jsem fantastickou nabídku moderovat den otevřených dveří Starobrna. Pevně věřím, že Boučka či Mareše neohrozím. Jinak moderuji plesy a různé velmi zajímavé akce. Podařilo se mě moderovat akci Sportovec Jihomoravského kraje s Bárou Černoškovou, za což jsem nesmírně rád, protože to už bylo moderování na velmi profesionální úrovni. Ano, byl jsem na této akci velmi nervózní. Není to jak na plesech, kde jsou všichni společensky unaveni.  Moderování mě baví, jsem rád s lidmi v kontaktu, jsem rád, že mohu rozdávat radost.

Ve spolupráci s televizní reportérkou Monikou Čuhelovou připravujete Vaši biografii. Kdy si budeme moci knihu koupit a přečíst?

Kniha se již odevzdala, teď se pracuje na výběru fotek, dáváme to všechno dohromady. Hlavně  starší fotografie, kde jsem byl v dětských letech. No, a kniha by měla být vydána na přelomu listopadu a prosince tohoto roku. Zároveň připravujeme autogramiády, aby to měli naši fandové jako dárek pod stromeček. Kniha je tím posledním krokem celé rozlučky.  Rozhodně to nebylo jednoduché napsat knihu. Nabídku na napsání knihy jsem přijal, protože jsem si řekl, že by to mohlo být zajímavé. A když k tomu ještě vyšla rozlučka na stadiónu Za Lužánkami, tak to bude myslím pěkná kniha. Hlavně poslední kapitola je krásná, která pojednává o samotné rozlučce na stadiónu Za Lužánkami. A ani si nemyslím, že jsem si ji fotbalově zasloužil, protože tak velký fotbalista jsem nebyl, na to co se tam dělo.

Dokonce jeden můj kamarád o mne řekl, že jsem jedinej známej fotbalista, který nebyl v národním týmu, dokonce možná nejznámější. (smích )

Jaká je vaše cesta k úspěchu?

Tak já do všeho strkám tu hercnu (srdce). Když mě někdo řekne, že něco nejde, tak ba naopak je to pro mne ještě větší výzva. A nikdy nejsou u mne peníze na prvním místě. Vždy mne zajímá celková náplň, jaké jsou cíle a až nakonec se řeší finanční záležitosti. Vždy jsem první do toho dával a budu dávat to srdíčko.  A hlavně dělám to, co mě baví. A jdu si svou cestou.

Text: redakce

Foto: Petr Coufal www.fotocoufal.cz