Období, která stojí za prd, jsou pro osobní rozvoj ta nejlepší

Když vás tehdy hodili do vody a řekli vám „prodávej", co bylo vaší motivací? Co vás motivuje teď? Jak se motivace v průběhu kariérního růstu proměňuje?

Když jsem začínal jako obchodník, jak jste říkala: „Hodí ho do vody a prodávej“, podle mne je to naprosto přesná definice. Ten hlavní důvod, proč jsem chtěl uspět v něčem, co jsem nikdy vlastně nedělal, byl především ten, že jsem si chtěl dokázat, že můžu zvítězit. Takže to bylo hlavně pro ten pocit.

Mám potřebu vítězit

Potřeba vítězit mě doprovází od té doby pořád, takže jedna z mých nejsilnějších motivací je prostě vyhrát v daných situacích, výzvách, nebát se té situace a když vím, že se jí bojím, tak o to víc to chci udělat. Takže pro ten pocit vítězství. To mi dalo sílu vyrazit na své první prodeje, i přestože mě ze začátku tak často vyhazovali, jak se říká, ze dveří.

A co mě motivuje teď?

Moje motivace se od mých začátků nijak nezměnila, pořád mě motivuje potřeba vítězit. Chci stále zažívat pocity vítězství z toho, že jsem něco dokázal obecně. Chci být také užitečný a právě i ta potřeba užitečnosti byla a je pro mě hodně silným motivátorem. Právě neužitečnost je tím, co mě velmi nebaví, nechtěl bych zažít pocit, že jsem zbytečný člověk.

Musíte mít srovnané životní priority

Je potřeba si jasně srovnat životní hodnoty, podle kterých chcete žít svůj život a až teprve na základě těchto hodnot, byste si měli vytvořit nástroje, pomocí nichž budete své životní cíle naplňovat. Je potřeba najít si takovou životní hodnotu či životní misi, chcete-li, kterou nelze naplnit, ale přesto má smysl. Takovou hodnotou je například zdraví. Pokud je to právě zdraví, které je pro vás klíčové, mělo by být jedním z pravidel hry, podle kterých budete hrát svůj život. A jakým nástrojem budete tuto hodnotu naplňovat? Bude to pravděpodobně sport, správná strava, snaha pozitivní nastavení mysli, prostě cokoli. Nestačí tedy pouze říct, že budete každou středu chodit běhat. Pokud nebudete mít nastaveny tyto hodnoty, snadno běhání odsunete na druhou kolej a budete si říkat teď ne, až zítra nebo příští týden, však je to jedno. Takto ale rozhodně nebudete své plány naplňovat. Jednoduše nebudete mít dostatečně pádný důvod, pro který stojí zvednout se ze židle. Musíte si zkrátka ten důvod dostatečně uvědomovat, teprve pak to půjde.

Jak se motivace v průběhu kariéry proměňuje?

Podle mě, pokud někdo na začátku kariéry má nějakou motivaci nebo ambice, tak je výjimkou. Většinou lidé vůbec nevědí, co chtějí. Cítí, že nějakou mají, ale neví co to je. Dělám, co můžu, ale vlastně nevím, co chci dokázat. Lidé se mě často ptají, kde mají najít motivaci. Pak se jich tedy zeptám, jak dlouho nad tím přemýšleli. Problémem mnohdy není nedostatek motivace, ale právě to, že nad tím vůbec nepřemýšlí. Takže vývoj motivace většinou bývá takový, že na začátku nemáte motivaci vůbec žádnou. Pak jsou tou motivací peníze, rodina, dům, auto, možná životní styl. Jsou to vesměs vnější motivátory. Postupem času se objevují i jiné motivace, jako je například to, že v životě můžete dělat něco, co vás baví a naplňuje.

Za dobrý pocit si rohlík nekoupíte

Upozornil bych také na jedno nebezpečí související s vývojem motivace u mladší generace. Oni sice objevili motivaci „baví mě to“ a rádi by proto dělali jen to, co je baví, ale bohužel nechtějí si nést ten závazek výsledku. Jenomže z dobrého pocitu si rohlík nekoupíte. Lepší je dělat to, co vám dává smysl a mělo by vás bavit všechno, co děláte. A tím se dostáváme k nejlepší motivaci, k žádné. Respektive není třeba ji externě hledat. Ovšem je nutné udržet si mysl v pozitivním prostředí, dát si pozor s kým se bavíte a o čem, co čtete nebo posloucháte. A pokud už máte životní hodnoty, tak pak je to hotové, už jen hledáte dílčí cíle. Je to taková hra se životem :)

Jaká kniha vás nejvíce motivovala?

Celestýnské proroctví, není to žádná kniha z byznysového prostředí, ale román z roku 1993. Mimochodem, byl natočen i film, ale ten je strašný. Tuto knihu jsem četl v 8. třídě a ukázala mi nový prostor, schopnost dívat se na svět jinak. Získal jsem díky ní zcela jiný pohled na svět. Zjistil jsem totiž, že si jej můžu postavit podle svého, že ho prostě můžu vidět úplně jinak. A jako další díla bych zmínil Dale Carnegieho, Sedm návyků skutečně efektivních lidí od Covyho, či Umění prodávat. Jsou to všechno hezké knihy, ale od starších autorů, tudíž je potřeba brát je s rezervou a mnohdy jen pro inspiraci.

Jak lze být motivovaný, když se vám prostě nedaří, když každá věc, kterou uděláte, skončí neúspěchem? Je potřeba zaujmout jiný pohled na věc? Něco přehodnotit. Vytrhnout list a začít znovu úplně od začátku?

Velkou chybou je, že se spousta lidí koncentruje na výsledek. Pokud vám něco nedopadne, jste zklamaní a budete se tím zaobírat týden, dva, měsíc či roky. Vaše selhání vás naprosto ovládne a paralyzuje. Budete se v mysli k tomu pořád vracet. Spoustu věcí nemáme pod kontrolou. Pod kontrolou máme vlastně jen tři věci – akci, reakci a svůj postoj vůči těmto věcem. Pokud mám tedy nějaký bojový plán a pořád se mi nedaří, nemůžu vyhodnocovat to, že se mi nedaří. Měl bych si uvědomit, že stoprocentně pod kontrolou mám tu cestu k výsledku. Jsem přesvědčen o tom, že když se podívám na jakýkoli bojový plán, který si někdo nakreslil, jsem schopen ho vyhodnotit ještě dříve, než se podívám na výsledek. Prostě se nemůžete soustředit na věci, které pod kontrolou nemáte. Musíte se soustředit na aktivity, nikoli na výsledky. Aktivity můžete ovlivňovat. Já se orientuji na dílčí aktivity, které by k tomu kýženému výsledku měly vést. A pokud se orientuji pouze na ty aktivity, nemůže se stát, že bych byl zklamaný z toho, že výsledky teď nejsou.

Období neúspěchu je nejúspěšnějším obdobím

Dalším velkým problémem je, že spousta lidí nemá odvahu něco ukončit, ze svého bojového plánu odejít a začít dělat něco jiného. Neúspěch nesmíte brát jako negativum. Období, kdy se všem daří, je vlastně hrozně hloupé období. V podstatě nikdo nechce přijímat nové názory, nové pohledy, protože se daří. Jenomže my žijeme v takovém „sinusoidovém“ pohybu výsledků, takže určitě je nějaká šance, že přijde opět období, kdy to bude trošku stát za prd a naopak to je období, kdy bychom neměli propadat panice. Naopak bychom za něj měli být vděčni, jelikož to je to nejchytřejší období.

Byl jste jedním z řečníků na letošní konferenci Glorious. Nebyl jste jím zde však poprvé. Jak hodnotíte letošní ročník s tím úplně prvním? Co pro vás konference typu Glorious znamenají? Dělíte se s ostatními o spoustu poznatků, co se vám od nich dostane nazpět?

Na to si pamatuji, jako by to bylo včera. Před několika lety mi můj kamarád, Honza Sedláček, dal na výběr, přičemž říkal: „Honzo, asi by ses měl zamyslet nad tím, jestli si budeš ty svoje know-how držet pod pokličkou anebo jestli se o ně veřejně podělíš.“ Rozhodl jsem se pokličku nadzvednout a podělit se o mé know-how a dnes jsem tomu rád. Díky tomu totiž dostávám reálný feedback. Takže já díky tomu dost často i tuním vlastně pro sebe to know-how, abych ho dokázal lépe předávat. A co to přináší mně emocionálně? Takové vzdělávání a obecně šíření kultury prodeje v České republice je vlastně to moje „baví mě to“, o kterém jsem mluvil před chvílí. Neživí mě to. A tím, že je to můj „koníček“, tak si na tom strašně ujíždím a věnuju tomu jenom nějakou omezenou část svého vlastního času. Chci to pořád mít jako okrajovou záležitost, kde se prostě realizuji jinak, než podnikáním.

A Glorious?

Glorious je nejlepší konference, která se v České republice pořádá. Jsem strašně rád, že mu Ondra Prášek a celý jeho tým věnují tolik energie. Pokud mám být však upřímný, první Glorious se mi líbil více než poslední. Z prvního Gloriousu jsem si odnesl spoustu poznámek, ale na tom posledním jsem měl co dělat, abych si vůbec poznámky udělal. Rozhodně to ale není tím, že by tam byli špatní lidé, byli to opravdoví lidé z praxe, což bylo velké plus. Takové lidi jen tak někde nepotkáte. Podle mého názoru měli však problém předat své zkušenosti ostatním. Na můj vkus byly jejich rady předány hodně obecně a jednoduše, já bych si spíše představoval konkrétnější a praktičtější podání. Ale to je tím, že tito lidé tak často nepřednáší. I přesto jsem si však odnesl spoustu zajímavostí. Pro mě jsou akce Glorious impulsem, který mi vydrží poměrně dlouho a já právě v tomto nadšení dělám produktivnější věci, které bych za normálních okolností, tedy kdyby nebylo akce Glorious, nedělal.  Networking je fakt fantastický. Je to dobré se občas takhle zastavit a přemýšlet.