#Právo

Náhrada škody a Covid 19

Pandemie koronaviru je stále hlavním tématem každodenního dění. S odstupem času se však začínají vynořovat i jiné, praktické otázky života. Lidé vytahují kalkulačky a začínají sčítat konkrétní škody.

Náhrada škody a Covid 19 1 fotografie ve fotogalerii

Vláda ČR se řadou přijatých opatření a vydaných právních aktů snažila kontrolovat vývoj situace a ochránit občany před masovým nástupem této nemoci. Velkou část obyvatel a podnikatelů tato opatření ale zahnala až na samotný okraj existenčních možností. Je tak v celku logické, že právě nyní, se řada lidí, a především podnikajících osob začíná porozhlížet po záchranných možnostech. Žádost o náhradu škod je nutné uplatnit do 6 měsíců od okamžiku, kdy se o ní poškozený dozvěděl, a to i v případě, že škoda stále narůstá. V takovém případě doporučujeme předběžně uplatnit částečný nárok za uplynulé období a případnou další škodu nárokovat dodatečně, aby nedocházelo k prekluzi starší části nároku. Lhůta k uplatnění škody tak stále běží a je nutné jednat včas.

Zákonná úprava

Hned na úvod je nutné zdůraznit, že podobnou krizovou situaci dnes již pamatuje málokdo a zcela určitě ještě neměla obdobná událost ani možnost zasáhnout takto citelným způsobem do moderních ekonomických systémů naší společnosti.

Právní rámec přijatých vládních opatření je dán zákonem č. 240/2000 Sb., Zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Na základě tohoto zákona postupovala vláda ČR téměř po celou dobu nouzového stavu. Zejména dle tohoto zákona došlo k vydávání tzv. krizových opatření, která jsou dnes základem potenciálních nároků na náhradu škody.

Stěžejním bodem veškerých úvah o tom, zda jsou jednotlivci oprávněni nárokovat škodu jim vzniklou v době nouzového stavu, je § 36 krizového zákona, který dle svého čistě jazykového výkladu předpokládá zřejmou objektivní (poznámka: bez ohledu na zavinění) odpovědnost státu za škodu způsobenou přijatým krizovým opatřením. Právě přílišná obecnost tohoto ustanovení dnes způsobuje nejasnosti a neschopnost alespoň částečně předvídat budoucí vývoj rozhodovací praxe soudů. O to hlubší je tato problematika v okamžiku, kdy se ani samotná právní obec nedokáže shodnout na jednotném stanovisku.

Co dnes víme je, že samotný zákon a ani jeho autoři v době jeho tvorby nepředvídali scénáře takového formátu, natož aby bylo navrženo jednoznačné a reakce-schopné řešení. Zákon ale zároveň jednoznačně předpokládá, že poškození jednotlivci budou státem odškodněni za jeho zásahy a z tohoto důvodu jsou úvahy o oprávněnosti jednotlivců nárokovat škodu na místě.

Jak už jsme uvedli výše, stát nepostupoval dle krizového zákona po celou dobu nouzového stavu. Vědom si potenciálního rizika vznášení nároků na náhradu škody ze strany jednotlivců dle § 36 krizového zákona (který připouští až nadmíru benevolentní výklad), se pokusil redukovat odpovědnost státu tak, že vydal obdobné právní akty (namísto krizových opatření) v režimu jiného zákona. Tímto zákonem je zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých předpisů (dále jen „ZOVZ“), na základě kterého vydalo ministerstvo zdravotnictví nová opatření obecné povahy v rozsahu, který kopíroval původní krizové opatření dle krizového zákona. Nově tak jednotlivci nebyli oprávněni nárokovat jakoukoliv škodu, protože ZOVZ tuto možnost nepřipouští. Jak se ale ukázalo, vydání těchto opatření bylo v rozporu se zákonem a stát se musel vrátit do původního scénáře, tedy do režimu krizového zákona. Nicméně, i po dobu platnosti mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví lze nárokovat škodu těmito opatřeními způsobenou, a to na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Byť tedy došlo ke změně právního režimu uplatnění potenciálního nároku na náhradu škody, v konečném důsledku by toto nemělo mít vliv na celkovou částku požadované náhrady škody.

Škoda

O krizových opatřeních, o tom, co vláda ČR udělala či neudělala správně, o smyslu § 36 krizového zákona a o dalších aspektech úspěšného nároku na náhradu škody již toho bylo napsáno mnoho. Dodnes však nepřevážil žádný jednotný názor či východisko z dané situace a bude tak záležet z převážné části na postoji soudců, ale především také na specifičnosti jednotlivých případů nárokovaných škod z konkrétních oblastí. Každá oblast podnikání byla zasažena různými způsoby. Někteří podnikatelé vyvinuli nové způsoby nahrazení vypadlých příjmů, jiní tu šanci ani nedostali. Pro určení oprávněnosti nároku tak budou důležité tři základní aspekty. Potenciální škoda musela vzniknout v příčinné souvislosti s přijatým opatřením. Druhým aspektem a zdánlivě jediným korektivem této extenzivně stanovené odpovědnosti státu je podmínka, že škodu si poškozený sám nezpůsobil. V poslední řadě pak půjde o definici a prokázání škody. Zde se již pohybujeme v rovině civilního práva a ve vztahu ke škodě jako takové toho již bylo judikováno mnoho.

Příčinou souvislostí je myšleno, že škoda je přímým důsledkem krizového opatření a zároveň, že při jeho absenci by bývala nevznikla. To, zda si poškozený nezpůsobil škodu sám je opět otázkou specifičnosti každého případu, ale domníváme se, že posouzení tohoto aspektu nebude ve většině případů patřit ke komplikacím případu. Může jít např. o situace, kdy se podnikatel nepokusil předejít škodám, byť měl šanci tak učinit. I tato otázka samozřejmě vzbuzuje hned několik interpretačních nejasností, jako např. byly restaurace povinny zřídit/zintenzivnit rozvozovou službu a snížit tak potenciální škody? Byly povinny využít možnosti tzv. „okénkového prodeje“ namísto úplného uzavření?

Zákon není zcela jednoznačný v otázce, co vše je zahrnuto do pojmu „škoda“, ale převážná část právní obce se shoduje, že je myšlena jakákoliv majetková škoda včetně ušlého zisku. Stejně tak převažuje většinový názor, že zákon nepředpokládá náhradu nemajetkové újmy, tedy např. potenciální růst podniku, jeho ceny a další újmy, kterou mohla daná situace zapříčinit.

Každý žadatel bude muset nejenom konkrétní škodu vyčíslit, ale zároveň prokázat. Na první pohled jednoduchý úkon může opět vzbuzovat více otázek, než by se mohlo zdát. Jak jsme již zmínili, škoda je rozdíl mezi tím, co poškozený má a tím, co by měl, kdyby ke škodné události nedošlo. Nepůjde tak např. o „zbytečně“ uhrazené mzdové nároky či jiné fixní náklady podniku, protože tyto by podnikatel hradil v každém případě. Nejčastěji tak půjde např. o ušlý zisk, který je jakousi protivahou výše uvedených nákladů, a ze kterého je pak vše hrazeno. Právě prokázání ušlého zisku bude skutečným oříškem. Mohlo by se zdát, že postačí např. přehled poklesu tržeb oproti minulým obdobím, ale skutečnost je trochu komplikovanější. Jak uvádíme výše, škoda je rozdíl mezi tím, co je a tím co mohlo být. Jen velmi složitě lze ale předvídat např. chování klientů při absenci krizových opatření. Jak by se lidé chovali, kdyby stát situaci nikterak nereguloval, ale pandemie byla přítomna i nadále? Byli by lidé opatrnější, došlo by k rapidnímu nárustu nakažených a následné panice? Chovali by se lidé, resp. zákazníci dle standardních modelů?

Již dnes máme řadu indicií, ze kterých je možné vycházet. Víme, jak se situace vyvíjela ve státech, kde došlo jen k minimální regulaci stavu nebo kde regulace chyběla úplně. Ze statistických dat lze vypracovat modely pravděpodobného stavu a z těchto modelů lze vycházet. Do role tedy vstupují znalecké instituce, přičemž znalecké posudky a ekonomické modely pro jednotlivá podnikatelská odvětví budou zřejmě základním kamenem pro každý nárok na náhradu vzniklé škody, tedy alespoň pro ty nároky, které budou vzneseny a rozhodovány jako první. Lze očekávat, že s vývojem rozhodovací praxe bude docházet k ucelení jednotných stanovisek pro konkrétní odvětví a nutnost dokazování ve všech obdobných sporech, které budou následovat, bude značně usnadněna.      

Uplatnění

Uplatnění potenciálního nároku na náhradu škody je nutné učinit dle právního režimu, ve kterém se pohybujeme. Za dobu účinnosti krizových opatření vlády ČR bude nutné uplatnit škodu v režimu krizového zákona, a naopak po dobu účinnosti mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví je tento nárok nutné uplatnit dle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Oba postupy se liší co do osoby, u které je nutné nárok uplatnit, co do časových hledisek a co je rovněž důležité, co do nákladnosti daného procesu.

  • Krizová opatření

Nárok se uplatňuje u orgánu, který příslušné krizové opatření vydal. Ani zde nepanuje jednotný názor na to, u kterého orgánu státu nárok uplatnit. S ohledem na skutečnost, že příslušná opatření byla vydána vládou ČR během její činnosti, je rozumné se domnívat, že nárok na náhradu škody musí být uplatněn u Úřadu vlády ČR. Stejně tak se ale objevují názory, že za příslušný orgán lze považovat Ministerstvo vnitra. Přesto, že se spíše přikláníme k první zmíněné variantě, nezbývá než doporučit podání návrhu k oběma těmto orgánům.

Podání žádosti o uhrazení škody ve smyslu § 36 k příslušnému orgánu, je jediným způsobem, jak iniciovat celý proces náhrady škody. Teprve až v případě, že příslušný orgán nevyhoví žádosti o uhrazení vzniklé škody, je poškozený oprávněn podat žalobu k příslušnému soudu.

  • Mimořádné opatření

V případě uplatňování nároku na náhradu škody v režimu mimořádných opatření vydaných Ministerstvem zdravotnictví je nárok nutné uplatnit u příslušného ministerstva. To má šestiměsíční lhůtu na rozhodnutí ve věci. Až v případě, že by se poškozený nedomohl náhrady škody tímto postupem, je oprávněn podat žalobu. Soudní poplatek by měl v tomto případě činit 2.000,- Kč, a to bez ohledu na výši žalované sumy. Oproti civilnímu soudnictví, kde se soudní poplatek kalkuluje jako procentuální část žalované sumy, tak jde o vítanou skutečnost zejména pro poškozené.

Povinnosti statutárních orgánů

V souvislosti se vzniklou škodou a případným uplatněním nároků je nutné zmínit rovněž i povinnosti statutárních orgánů společností. Jednatelé, členové představenstva a další osoby v obdobném postavení mají zákonnou povinnost postupovat vůči společnosti s péčí řádného hospodáře, tedy zejména se snažit, aby společnosti nevznikla škoda a případně tuto škodu vymáhat. Vzhledem k tomu, že do dnešního dne není zcela jasné, jaké úspěšnosti se budou těšit vznesené nároky, lze se jen dohadovat, zda mají jednatelé býti spíš pasivní s ohledem na potenciálně marně vynaložené náklady, nebo zda by se měli nároků společnosti aktivně domáhat. Je zřejmé, že tato povinnost dostane zřetelnější hranice společně s vývojem rozhodovací praxe. Již dnes by ale odpovědné osoby měly zvážit zejména výši potenciální škody a riziko marného uplynutí prekluzivní lhůty k uplatnění nároku. Minimálně lze doporučit konzultaci základních tezí nároku s advokátem. Nejenom, že advokát je schopen vnést světlo do celého případu, zároveň dojde v jisté míře k eliminaci odpovědnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Bohužel lze předpokládat, že ke dni poslední možnosti uplatnění nároku na náhradu škody nebude ještě soudní judikatura ustálena a zřejmě tak bude nutné zvážit podání alespoň základních nároků, samozřejmě po zvážení proporcionality mezi případnými náklady na vznesení nároku a samotnou výší nárokované škody.

Co můžete udělat vy?

Prozatím neexistuje návod na posouzení zaručeného úspěchu potenciálního nároku. Zejména proto, že v celém procesu figuruje celá řada proměnných. Čas k uplatnění převážné části nároku (dle krizového zákona) se ale pomalu blíží, a bude nutné, pokud tedy o vznesení nároku uvažujete, být připraven. K celému problému lze tedy prozatím přistoupit z opačného konce. Prozatím nemůžete vědět, zda váš nárok splňuje veškeré podmínky úspěšného uplatnění, ale můžete eliminovat ty nároky, které sítem podmínek nemohou projít.

Prvně je nutné eliminovat veškerou škodu, která má původ již v době před přijetím dotčených opatření. Dále pak budou neúspěšné všechny nároky, které nemají příčinnou souvislost s přijatým krizovým opatřením, příp. které způsobil někdo jiný než stát.

V poslední řadě pak bude nutné identifikovat škodu a tu podložit pádnými důkazy. Účty, smlouvy, zrušené rezervace a objednávky a další obdobné dokumenty, to vše bude nezbytné doložit. V neposlední řadě bude nutné poptat znalecký posudek modelující chování vašich cílových zákazníků nebo vývoj relevantního trhu (pokud je to možné). Toto samozřejmě není podmínkou, když ušlý zisk bude možné v řadě případů prokázat i jednodušším způsobem. Nicméně platí, čím více podkladů a odborných odhadů hraje ve váš prospěch, tím lépe.

Autor: Ondřej Růžička

 

Auto fotografie: Freepik.com

Komentáře (0)

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.

Partneři magazínu
další partneři
© 2024 BYZMAG.cz, Všechna práva vyhrazena.