My ho najdeme

Vzpomínám si na ten těžký vzduch v místnosti. Všichni těkali očima. Jednou na obličej naproti sobě, jednou nenápadně šikmo vlevo a nebo vpravo. Jako když se vyděšené dítě snaží nebýt v té místnosti. Nervozitu těch dobře oblečených manažerek i manažerů prozrazovala nejen mokrá místa na oblečení v oblasti paží [téměř u všech], ale i obtisky dlaní na desce stolu [asi u jedné třetiny] a bílé klouby, které ztratily krev, protože se ruce držely madel židle pevněji než když horská dráha nabere rychlost cestou dolů.

Pak se samozřejmě všechny zraky prudce otočí směrem ke dveřím, to když šéf razantně zvenčí uchopí za kliku a otevře. Rázně a sebevědomě vejde, stroze pozdraví, na tváři mu chybí jeho obvyklý naučený úsměv. Právě teď, když si všechny pozval do zasedací místnosti, ten okouzlující úsměv, který tolikrát trénoval před zrcadlem ráno po vyčištění chrupu a po vypláchnutí pusy ústní vodou, ten okouzlující úsměv, který vídával u svých šéfů a jejich šéfů, a který mu doporučovali na školení „Jak správně motivovat zaměstnance“, popř. „Jak si získat důvěru“, tak ten právě teď předstírat nechce. Usedne do čela stolu a podívá se na své podřízené nacpané dost nekomfortně kolem stolu [ano, v těchto situacích se používá starý trik, kdy se kapacita osob místnosti zdevastuje navýšením počtu pozvaných osob alespoň o 15%, to vede k úbytku místa, komfortu a kyslíku, a nikdo se teď nemá cítit pohodlně]. Všichni ostatní klopí oči směrem k desce stolu.

Teď, když popsal „ten strašnej, ale fakt strašnej průšvih“, nastává ta jasná manažerská volba otázky. K dispozici máte tři varianty.

VARIANTA PRVNÍ: „KDO TO ZAVINIL?!“ Tato velice bystrá otázka, kterou samozřejmě nikdo nečekal, může mít několik scénářů, jak se rozvinou odpovědi: mlčení [občas po nějaké chvíli doprovázené mdlobami jedinců s nižším krevním tlakem], mlčení [občas po nějaké chvíli doprovázené náběhem na infarkt jedinců s vyšším krevním tlakem], výbuch šéfa, protože se nikdo nepřiznal nebo [a to je skutečně velmi častý případ] zrod informátora, který chce samozřejmě firmě a v zájmu firmy pomoci a odhalit viníka, protože to bezpochyby povede ke zlepšení celkového pracovního prostředí.

VARIANTA DRUHÁ: „KDE VZNIKL TEN STRAŠNEJ PRŮŠVIH?“ Skvělá otázka, protože z jedné třetiny udělá ihned Sherlocky Holmese 21. století. Dojde k velmi oblíbené a ve firmách často vyžadované skupinové technice generování co nejvíce nápadů v různě ad hoc vytvořených aliancích, aby se prokázalo kde [jedno kde, hlavně jinde] vznikl teda ten strašnej, fakt ale strašnej průšvih [vidíme to samozřejmě stejně jako náš bystrý šéf]. Skupina dostává jinou dynamiku, aliance se mění rychlostí světla, koalice uzavřené před vteřinou neplatí a vypoví se jednoduše a bez mrknutí oka. Argumentační silou okořeněnou charismatem a posílenou aliancí společně identifikujeme místo [tedy i příčinu] toho strašnýho, ale fakt strašnýho průšvihu. A viníka.

VARIANTA TŘETÍ: „JAKÁ JE CESTA Z PRŮŠVIHU VEN?“ Rafinovaná otázka tohoto typu, která uvolní atmosféru a pomůže vzniku hledačů nejrůznějších řešení, návrhů, návrhů schůzek, tvorbě aliancí, profilování individualit a solitérů, koncepčních plánů, vizí na změnu procesů, charismatických prezentací ze srdce na téma blaho firmy, prezentační diskuse, která navrhovaná cesta [samozřejmě] není ta nejlepší, koalic a samozřejmě i agentů informátorů. Kromě cesty k řešení [nebo několika], identifikujeme i kdo myslí na firmu, kdo chce posouvat věci dopředu, kdo je proaktivní, kdo je sympaťák, na koho je spoleh. A taky, kdo ten strašnej, ale jako fakt strašnej průšvih zavinil. Od šéfa velmi chytré a rafinované. A dokonale manažerské.

Všechny tyto varianty jsou běžné, manažerské a manažersky běžné. Vaše volba je, jestli chcete být manažerem. Vaše volba je, jestli chcete být lídrem. Pokud lídrem, protože manažerů máte ve firmě [fakt už] dost, zkuste třeba tuto variantu: vynechejte slova jako problém, průšvih, průs... Řešení té věci, kterou nepojmenujete podle předchozí věty, definujte jako úkol. A úkol se řeší týmově, takže na schůzce, kterou svoláte do místnosti, kde se nebudou ostatní cítit jako sardinky v konzervě, požadujte jen prezentaci řešení úkolu: kdo s kým, jak, do kdy a očekávaný přínos. A systémové opatření, abychom ten úkol [ano úkol, ne průšvih], nemuseli plnit každý měsíc. A neotvírejte razantně dveře. Podejte ruku. A usmějte se, jdete si přece pro řešení, které vypracoval váš tým. Kdo to zavinil se dozvíte později. Od informátora. Zaručeně. Ovšem jen tehdy, pokud vy sami budete chtít a budete chtít učinit ta správná manažerská opatření.

Text byl zpracován v rámci studia profesního vzdělávacího programu Executive LL.D. – Corporate Law and Business na European Business School SE.