Mgr. Martina Drtílková MBA zakladatelka a majitelka soukromé anglické školky. Prestižní anglická mateřská škola PONNY působí již od roku 2000.

S paní Mgr. Martinou Drtílkovou,  MBA jsme se potkali na setkání SAMBA ( Spolek Absolventů MBA ). Zaujala nás svým podnikatelským zaměřením a tak jsme ji vyzpovídali.

Existuje spoustu školních zařízení nabízející anglický jazyk. Vy jste se zaměřila na anglickou školku. Co Vás přimělo se pustit do tohoto typu podnikání?

Snaha alespoň trošku změnit svět. Při studiu pedagogiky na vysoké škole jsem měla již čtyřletou praxi jako učitelka na základní škole. Zjistila jsem, že teorie naprosto neodpovídá praxi. A když jsem na to poukázala, byla jsem vyhozena od zkoušky. Stejně tak moje snaha učitele na základní škole učit jinak, diskutovat s dětmi, podporovat je v otázkách, byla naprosto nepochopena. Bylo důležitější hlídat děti na chodbě, aby zdravily. Pokud školní systém není ochoten se změnit a učí podle osnov z minulého století, potom by třeba mohla být možnost změnit něco právě v mateřské škole. Nemluvě o faktu, že jsme na tom se znalostí angličtiny nejhůře ze zemí EU. Znalost cizího jazyka by měla být samozřejmostí a přirozeností, ne vrcholem našeho životního snažení.

Vybudovat školku muselo být složité. Co bylo nejtěžší?

Najít tým nadšených učitelů a přesvědčit je o svém záměru. A získat skutečnou důvěru rodičů. Ta se budovala roky. Protože téměř vždy rodiče raději věří tomu, co slyší v kavárně nebo od „odborníků“ v televizi. Na vlastní zkušenost nemají mnohdy odvahu.

Vaše školka je soukromá. Z toho vyplývá, že školné nebude stejné jak ve státní školce. Mohou si Vaší školku dovolit opravdu všichni?

Určitě si ji nemohou všichni dovolit, ale to bohužel nejde ovlivnit. Nemáme žádné dotace, samy hradíme mzdy, energie, nájem, veškeré vybavení, pomůcky, externí učitele sportovních aktivit, pronájem sálů, tělocvičen a bazénů. Školení, hledání nových metod, zdrojů informací. Je to nekonečné. Avšak rodiče vidí neskutečné výsledky na svých dětech. Chodí za námi a říkají, že se jim tato investice vyplatí a že jsou šťastni, že si naši školku mohou dovolit.

Od soukromých školních zařízení se očekává lepší vzdělání, lepší podmínky pro studia, lepší pedagogové. Co nabízíte navíc oproti státní školce?

Tak to je velmi na dlouhé povídání. V prvé řadě je to naprosto odlišný vzdělávací program. Je založen na tzv. NTC metodě. Metoda NTC je v české republice podporována společností MENSA ČR. Rozvíjí nadání a osobnost všech dětí a je významná při prevenci specifických poruch učení.  Vychází z faktu, že inteligence není dána počtem nervových buněk, ale právě počtem spojů, které se mezi nerovovými buňkami vytvoří. Většina těchto spojů vzniká právě do 6 let věku dítěte. V dalším životě již dítě čerpá z těchto základů. Předškolní vzdělávání je tak to nejdůležitější. Formuje se osobnost dítěte. Mozek pracuje převážně na theta frekvencích. Dítě je tedy v tzv. hypnotickém transu a vše, co se učí, zůstává po zbytek života. Proto i celodenní komunikace v anglickém jazyce má obrovský smysl. Dítě přirozeně začne mluvit anglicky. Rodiče se nám nadšení vrací z dovolených a vypráví, jak jejich dítě nemělo žádné problémy se dorozumět, hned si našlo kamarády, objednalo si samo pití. A to je ten výsledek. Dítě se nebálo, vnímalo celé prostředí jako přirozené, nebylo zaskočeno jinou řečí. Rozumíte? Neučíme děti, jak se řekne pejsek a kočička. Pracujeme na projektech, máme řadu aktivit, spoustu zajímavých her a prostě při tom všem se jen mluví anglicky. Často se rodiče bojí, že to dítě nezvládne, ale bojí se rodič, dítě ne. Nesmíte děti podceňovat, jsou velmi bystré a šikovné, a pokud jim strach neukážete nebo je dokonce nezrazujete, mají odvahu na cokoliv.

Pro rodiče připravujeme besídky a přednášky a společné akce s dětmi. Vše se snažíme fotit a natáčet. Na našem PONNY facebook máme vždy aktuální dění o našich akcích.

Další obrovskou kapitolou je strava, která velmi ovlivňuje chování dítěte a vývoj mozku. Rádi bychom rodiče naučili o jejím obrovském významu. Není to jednoduché. Proto jsme vytvořili webové stránky www.rozvojnadani.cz, kde se o těchto věcech více rozepisujeme a budeme zde informovat o všech nových vědecky potvrzených faktech. Pak už je to jen a jen na rodiči a pokud si tyto stránky přečtete, tak možná až s obrovskou hrůzou zjistíte, jak můžete dítěti naprosto změnit život k lepšímu, ale bohužel i k horšímu. Rodič má mnoho ve svých rukou a mnohdy si toho není vůbec vědom. Asi nejhorší, co slýchávám od maminek je: „Náš Jiřík má zácpu, ale doktorka říkala, že to má už na celý život. Je hyperaktivní, ale s tím nemůžeme nic dělat. Bude ve škole pomalý, ale s tím už nic nenaděláme.“ Rodiče přijímají tyto negativní zprávy a prostě se s nimi smíří. A dokonce odmítnou něco zkusit, protože přece paní doktorka říkala. Takovéto odevzdání je naprosto špatné. A bohužel je v dnešním moderním světě stále častější. Rodič má obrovskou šanci věci změnit, ale nevěří si. Navíc musí vstát a udělat první krok. To bývá nejtěžší.

Základ vzdělání jsou pedagogové. Bylo složité si najít ty kvalitní pro Vaší školku?

Bylo a je téměř neustále. Slečny učitelky se vdají a otěhotní nebo se rozhodnout ještě cestovat po světě nebo jsou prostě po pár letech vyčerpané. Navíc musí mluvit velmi výborně anglicky a to je kámen úrazu. Některé absolventky vysokých škol přijdou s tím, že milují děti a tato práce pro ně bude skvělá. Po týdnu odchází, že je to náročné. Ano, je to náročné, ale je mnoho zaměstnání, která jsou mnohem náročnější. A povolání učitel je poslání. Pokud to nemilujete, nemůžete to dělat.

U školních zařízení se nabízí i mimoškolní zájmové kroužky.  Jaká je ta Vaše nabídka?

Tak to vezmeme rychle: každý týden mají děti tenis, gymnastiku, plavání, hudební kroužek, výtvarný a dramatický. Pracují na projektech Zeleň kolem nás a Jak se žije ve světě. Každou středu odpoledne mají Klub deskových her. Ten je přístupný pro všechny předškolní děti z Brna a okolí. Je zdarma. Děti zde řeší hádanky, rébusy, hrají logické hry, poznávají vlajky, země, značky aut apod. Každý týden mají logopedii. A předškoláci mají každý den předškolní přípravu. Dále děti chodí do divadla, na výstavy. Samy pak vystupují na různých akcích. Pořádáme dny jako pouštění draků, Halloween, pečení perníčků, pohádkové lesy, olympijské hry a mnoho dalších.

Budou přicházet silné ročníky. Uvažujete o rozvoji a otevření dalších školek?

Máme možnost otevřít školku v úžasném prostředí obrovského parku. Ale s těmi silnými ročníky si právě nejsme moc jisti. Tak uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.

Když se podíváte zpět na průběh Vašeho podnikání, změnila  by jste něco?

Více bych věřila sama sobě a méně těm ostatním. Nechala jsem se převálcovat názory odborníků, kolegů, kamarádů, protože jsem je respektovala. Velmi často to byla chyba. To se ale pozná až mnohem později. 

Školkou to začíná, pokračuje základní školou. S jakou základní školou spolupracujete pro zajištění dalšího rozvoje dětí?

S tím trochu bojujeme. Ideální základní škola podle našich představ, kam by děti z PONNY mohly odejít, tu ještě není. Na druhou stranu musím říct, že za posledních pět let nastaly podstatné změny. Na školení se setkávám s nadšenými učiteli základních škol, kteří se snaží změnit systém, zavádí do výuky diskusi, chápou, že frontální výuka by měla tvořit minimum vzdělávacího procesu, zkouší nové metody a postupy. Je to obdivuhodné. Pokud tedy rodič vybírá základní školu, měl by najít nadšené pedagogy, třídy, kde je počet max. 15 dětí a hlavně se rodič musí zajímat a ptát se jakými metodami se učí. Pokud vám dítě přijde ze základní školy a řekne, že v hodině matematiky si vybarvovaly 3 hrušky, tak se mějte na pozoru. Vybarvování patří do školky, ne na základní školu do hodin matematiky.

Na závěr sdělte našim čtenářům, jaká je přidaná hodnota Vaší anglické školky.

Přidaná hodnota je ve snaze pochopit dítě a jeho rodiče. Naučit je, že mnoho věci se dá změnit. Rozvíjíme celou osobnost dítěte tím, že mu předkládáme mnoho podnětů. Dáváme jim celou naši lásku a péči. Věnujeme se i rodičům, informujeme je o nových poznatcích. Pracujeme s metodami, které mají skutečné viditelné výsledky. Děti školku milují a při příchodu rodičů jim často říkají, že ještě jít domu nechtějí.

Text: Redakce

Foto: Archív