Jan Neveselý - ředitel hotelu St. Joseph Royal Regent

Vzhledem k tomu, že v rozhovoru budu zmiňovat ve velké míře „personál“, dovolím si krátce toto téma otevřít hned na začátku.

Za několikaleté působení na pozici ředitele různých hotelů jsem měl možnost poznat hodně kolegů a zaměstnanců a dnes vím, že hlavně jim vděčím za to, kde nyní jsem. Bez zaměstnanců by neexistoval dobrý hotel a ani dobrý ředitel. Chci poděkovat všem bez rozdílů pozic za to, že jsem s nimi mohl pracovat a že společně poskytujeme služby, které mnou řízené hotely posunovaly mezi ty dobré až  nejlepší

Hotel St. Joseph Royal Regent je v podstatě novou budovou. Čím může zaujmout oproti hotelům s dlouholetou tradicí a tradiční lázeňskou architekturou 19. a počátku 20. stol.?

Jednoznačně svým moderním pojetím, který je v Karlových Varech překvapivě velmi žádané. I když by se zdálo, že jedou-li hosté do Karlových Varů, budou hledat klasickou karlovarskou architekturu. Je vidět, že je Hotel Royal Regent umí oslovit. Hosty, kteří hledají čisté linie a světlé barvy, musí hotel Royal Regent jednoznačně zaujmout.

Do vedení hotelu St. Joseph Royal Regent jste nastupoval v roce 2014, tedy v době, která návštěvnosti hotelu příliš nepřála. Jak si pod vaším vedením získal hotel zpět množství spokojených hostů?

Pečlivou až mravenčí prací s cílem přesvědčit každého jednotlivého hosta, že Royal Regent patří mezi špičkové čtyřhvězdičkové hotely superior. Měli jsme výhodu, že jsme stavěli na dobrých základech. Přesto bylo potřeba udržet si stálé hosty a zároveň oslovit hosty nové, což se v plné míře povedlo. Nejlepší host je ten, který je spokojený a šíří o nás dobré reference. A pokud ke každému hostu přistupujete, jako by byl ten jediný, pak máte šanci, že přijede znovu.

Na co nejvíce vsázíte při výběru zaměstnanců? Které vlastnosti jsou podle vás u personálu lázeňského hotelu s mezinárodní klientelou nejdůležitější?

Jako u každého hotelu – ty lidské. Profesní znalosti jsou nesmírně důležité, ale bez otevřeného srdce, úsměvů a lidské vstřícnosti ke každému návštěvníkovi hotel nikdy nebude mít potřebnou atmosféru. Je důležité, jak hotel vypadá, ale bez skvělých zaměstnanců nepřežije. Zaměstnanci …….rovná se hotel. V dnešní době je to o to těžší, že najít dobré lidi je stále složitější. Poznal jsem hodně zaměstnanců a dá se říct, že jsou pro mne stálou inspirací. Pokud jim nerozumíte, nebudou se cítit dobře a nebudou dobře pracovat. Chovejte se k zaměstnancům jako člověk a oni se budou stejně chovat k vám. Je potřebná vzájemná důvěra.

V současnosti cestují do Karlových Varů celé rodiny. Je u vás v hotelu nějak postaráno i o děti?

Je to jeden z našich hlavních směrů – rodiny s dětmi. Dětem jdeme naproti od dětského snídaňového bufetu přes dětský koutek v Lobby. Dětské župany i dětská kosmetika předávána malým návštěvníkům hned při příjezdu je samozřejmostí. A pokud bychom hotel rozšiřovali, je už nyní plánován velký dětský koutek s hlídací službou. Chystáme i solnou jeskyni a další překvapení pro male i velké hosty.

Kde získáváte inspiraci, co v jednotlivých provozech hotelu zlepšit nebo ještě více zdokonalit?

Jak to říct…(smích) Pořád se rozhlížím okolo sebe. Něco málo člověk vymyslí, ale hodně věcí již vymyšleno bylo. Pouze se dívat a umět vhodně vše použít pro svůj produkt. Ve výsledku stačí, abyste se uměli vžít do pocitu hosta, a hned víte, co je potřeba zlepšit. To se mi osvědčilo nejlépe.

Jak jste došel v dospívání k tomu, že se chcete v dospělosti věnovat hotelovým a gastro službám? Vycházelo toto rozhodnutí z rodinné tradice?

Tam jsem inspiraci nečerpal, ale hotelová škola v Mariánských Lázních byla jasná volba. Věděl jsem, že chci dělat v hotelu a to doslova „cokoli“. Být mezi lidmi, něco vytvářet a možná i v budoucnu řídit hotel? (smích) Což se podařilo. Dnes vím, že někde v podvědomí jsem to cítil a šel za svým cílem. Je hezké plnit si své sny. Hodně dřiny a odříkání, ale pak to stojí za to. Musím ale podotknout, že bez rodinného zázemí by se tato cesta zastavila hned na začátku.

Teorie a praxe se od sebe někdy velice liší. Co vás zaskočilo po studiu na škole v „ostrém“ provozu restaurace nebo hotelu?

Nic tak zásadního. Co nás naučili, jsme použili, a co nás nenaučili, tam jsme improvizovali. Hotelnictví je i o improvizaci, umět se přizpůsobit situaci a na základě svých zkušeností umět jednat. Ano, zkušenosti jsou zásadní. Malé dřívější úspěchy, ale hlavně chyby. Na těch se člověk naučí nejvíce a jednou provždy si je zapamatuje.

Od vedení restaurací jste se vypracoval až k řízení hotelu. Který jste vedl jako první a jak jste přistupoval k nové pozici?

Nádherný  Hotel Pavlov patřící společnosti Bristol Group. Asi i právě proto, že byl můj první. K ředitelské pozici jsem přistupoval  velmi vážně. Hodně lidského přístupu a hodně krkolomných chyb. Co bylo kde napsáno o tom, jak řídit hotel, tak pro 33 letého mladého ředitele neplatí. Osobní přístup, naučit se všechny pozice a mít o nich absolutní přehled. Tak, aby zaměstnanci věděli, že víte. Pokud můžete kdekoli pomoci,  nemusíte se bát, když vám někdo vyhrožuje, že odejde. Tak se stalo, že jsem v hotelu dělal i tři týdny číšníka (smích) Byla to obrovská životní zkušenost, která mě  hodně naučila. Důležité je nebát se a pokud není jiné cesty, tak jít pouze rovně. Oklikou nikam nedojdete.

Další velká zkušenost byla v jednání s majiteli. I to bylo velmi poučné a v budoucí době se ukázalo, že velmi důležité pro můj další postup.

Čím se ředitel prosperujícího hotelu jako vy odreaguje ve volných chvílích?

Musím mít čas (smích) – pozice ředitele je od rána do večera. Pracujete od rána  a končíte pozdě večer. Když skončíte dříve, tak píšete e-maily. Ale neměnil bych, je to jako droga. To napětí je vyčerpávající, ale neskutečně nabíjející. To vše za předpokladu, že hotel funguje. Ale zpátky k vaší otázce – odpočívat musím. Za rok mi bude 50 let, a tak trochu cítím, že se musím někdy zastavit… To ale jen proto, abych mohl potom přeřadit na větší rychlostní stupeň (smích). I presto, že nejsem ryze sportovní typ, tak mě baví tenis, fitness, paradoxně i male pěší tůry atd.

Když navštívíte jinou restauraci nebo hotel, srovnáváte, co by se dalo v daném místě udělat lépe? Jinými slovy, cítíte na sobě tzv. profesionální deformaci?

Jednoznačně. Koukám, nic neříkám, nikdy si nikde nestěžuji, ale pokud je to super, tak chválím. Většinou se ale jedná o přístup zaměstnanců, kteří jsou milí. To, co si přeji u svých zaměstnanců, požaduji i na svých cestách. A o to více si pokaždé uvědomuji, jak je lidský přirozený přístup nesmírně důležitý.

Děkujeme za rozhovor.

Text: DIANA MEDIA

Foto: Archiv

www.royalregent.cz