Jan Hanuš Vegg-Go

Jak se generální ředitel největšího českého masokombinátu stane majitelem vegetariánské restaurace?

Sešlo se pár impulsů najednou. Doktor mi prozradil tajemství, že kromě červené barvy jídla existuje i zelená a že by nebyl špatný nápad ji občas vyzkoušet. Tak jsem začal hledat, kde bych se při cestování zdravě najedl a moc toho nebylo. Do toho jsem narazil na internetu na článek o konceptu Maoz, což je rychle rostoucí fastfoodový řetězec postavený na jednoduchém konceptu a základu falafelu a pak už jen přišel nápad a pár hodin přemýšlení, než se dostal na papír. Pak dny a týdny otázek a odpovědí, zkoušek, poznávání a po pár měsících jsme postavili první provozovnu na Chodově. Ono maso ani nemohl být můj doživotní koníček, byl jsem řezník tak trochu na baterky. Nikdy jsem nezabil ani myš a při pohledu na krev se mi podlamují kolena. Takže tahle je to myslím správně, člověk ve čtyřiceti cítí, že by se měl vydat správnou cestou a tohle je ona. Je sice trnitá, ale vím, že vede správným směrem.

Jaký obor jste vlastně vystudoval?

Ty jo! Tak to už si skoro ani nepamatuju. Byla to fakulta řízení a informačních systémů, takový mix marketingu, ekonomie, managementu a hlavně programování. Ale po ukončení bakalářské etapy jsem se rozhodl inženýrskou část opustit. Pracoval jsem tenkrát už v reklamní agentuře a inženýr byla skoro nadávka, tak jsem se raději vrhnul do pracovního života naplno. Asi toho nelituji, každý den v práci mě naučil víc než měsíc ve škole.

Co na váš nový životní směr říkali vaši „masňáčtí“ kolegové? Předpokládám, že si pošklebky nenechali od cesty.

Jasně, jsou to potvory, nenechali na mně nit suchou. Ale berou to žertem a sportovně, klasicky, když jdou k našemu stánku, už zdálky křičí na celé centrum, jestli dnes máme párky.

Proč jste si pro svůj byznys vybral zrovna Romana Vaňka?

Roman je jeden z nejbližších kamarádů. Seznámili jsme se sice trochu paradoxně – když kritizoval Kostelecké opékáčky v jednom ze svých pořadů, dostal jsem silnou chuť ho poznat a vyříkat si to. Tak jsme se potkali, pozval jsem ho do Kostelce a strašně jsme si sedli a padli do noty. Pak bylo pár společných projektů v mase a profesní seznámení přerostlo v přátelství, za které jsem vážně šťastný. Jednou jsem ve čtyři ráno po oslavě, ani nevím čeho, Romanovi odhalil svůj nápad s kvalitním vegetariánským fastfoodem a on se pro to hned nadchnul. Navíc je skvělé, že Roman zná celý svět, v kulinařině a jídle se pohybuje mnoho let a rozumí tomu, co je dobré a kvalitní. Je naším arbitrem sortimentu, hlídá, abychom drželi výbornou chuť a vysokou kvalitu, dává tipy na nová jídla.

Jaká je vaše strategie?

Skvělá chuť, snadná dostupnost a jednoduchost.

Používáte k dochucování čistě přírodní koření?

Jasně, v našich jídlech nejsou žádná éčka, to je základ.

Jaké jsou reakce okolí?

Reakce lidí na Facebooku si čtu skoro jak pohádku na dobrou noc. Lidé spontánně chválí, fandí nám, dávají nápady a náměty, je to prostě super. Ale dřina. V takhle čerstvém jídle je skutečně náročné držet vysokou kvalitu a o kvalitě obsluhy ani nemluvě. To je řehole, ale nakonec se nám správní lidé prostě vykrystalizují a pomáhají nám rozvíjet koncept dál.

Skutečně velmi rychle rostete. V jakých městech se mohou milovníci vegansko-vegetariánské kuchyně těšit z nového Vegg-Go stánku?

Dnes je to Praha v obchodních centrech Chodov a Flora, Ústí nad Labem, a dvakrát jsme v Ostravě. Na jaře otevřeme Brno, Opavu a Olomouc. Další pobočky v Praze a větších městech by pak měly následovat v druhé polovině roku. Plánujeme do konce roku mít mezi patnácti a dvaceti pobočkami.

Kde vidíte Vegg-Go v horizontu pěti let?

Za pět let bude víc než stovka instalací a provozoven v rámci regionu střední a východní Evropy. Věřím, že budeme symbolem pro zdravé convenient jídlo a věřím, že to, co se nám daří rozvíjet stále ještě v malém rozměru, udržíme a rozvineme i jako velká síť.

Západní Evropa není ve vašem hledáčku zájmu?

Koketujeme s myšlenkou zabojovat si v Holandsku, kde je fastfood hodně vepředu a znamenalo by to vyzvat ty největší světové a evropské hráče. No, ještě s tím chvíli počkáme, ale čas na takový krok určitě přijde. Obecně je západní Evropa hodně složitá a je v ní už poměrně etablovaná řada velmi kvalitních a zajímavých moderních konceptů, včetně už zmíněného fastfoodu Maoz. Při přípravách na uvedení jsme si pro inspiraci zaletěli právě do Holandska a musím říct, že bylo na se dívat a z čeho čerpat nápady.

Parky's jste v jednom z rozhovorů označil za své děťátko. Jaký je vlastně váš vztah k masu?

Čtyřicet let pro mě bylo symbolem dobrého jídla. Neuměl jsem bez něj žít a párek byl můj brácha. Teď maso pomalu opouštím. Nejsem sice ještě vegetarián, ale postupně a pomalu k tomu směřuji. Už jsem víc zelený než červený, je to příjemná změna, ze které mám radost.

Jaké jídlo z nabídky Vegg-Go vám chutná nejvíce? Jaké jídlo jste miloval dříve? Je něco, co vám opravdu v jídelníčku schází?

Určitě hummus a naše zeleninové koule. To je náš poklad. Troufnu si říct, že máme jeden z nejlepších hummusů v Čechách, ne-li vůbec nejlepší. Zákaznické reakce to velmi často potvrzují, lidé spontánně a překvapeně komentují hned obvykle první sousto a hummusu prodáváme měsíčně přes tunu. Saláty máme výborné všechny, ale koule s humusem je to, kvůli čemu se k nám lidé často vrací. To je ikona Vegg-Go.

A nic mi neschází, když mám neodolatelnou chuť na cokoli, prostě si to dám. Nemyslím, že je dobré pojmout jídlo a jeho výběr jako nástroj mučedníka, řekl bych, že dobrý pocit z jídla hodně souvisí s celkovou náladou, kterou člověk má. Nemyslím tím přejídání a obžerství, ale kombinaci chuti a podílu zdravé části jídelníčku.

Jaké byly vaše stravovací návyky, než jste na křižovatce života zahnul po šipce „zelená“?

Maso-Redbull-čokoláda. Víc jsem k životu nepotřeboval. Takže je jasné, že tahle jízda není nekonečná, resp., že by mohla mít rychlejší konec, než by si člověk přál. Asi byl nejvyšší čas přehodit výhybku a každému to můžu určitě doporučit.

Jaké na sobě pozorujete rozdíly od té doby, kdy jste se rozhodl přejít na zelenou?

Je jasné, že se člověk cítí víc svěží a při síle, energie taky vydrží o něco déle a tak nějak celkově je fyzicky líp. Zaplaťpánbu, protože jinak je to celé samozřejmě v posledních týdnech takový tobogán, že by to průměrného bělocha muselo skolit. Je dobré mít trochu energie v zásobě, hodí se každý den.

Kdy jste se naposledy provinil proti zeleninovému košíku?

Dnes, včera, předevčírem…je fakt, že uzeniny už skoro vynechávám, prostě jsem se jich za ty čtyři roky v Kostelci přejedl, ale trochu masa pořád v jídelníčku mám celkem často. Nehlídám to nijak striktně, prostě se snažím jíst podle toho, co mám pocit, že tělo v daný moment žádá. Už se necpu rozklepaným bůčkem a nedávám dvacet párků týdně, ale úplně zelený ještě chvíli nebudu. Ale jednou ano, je to cíl.

Pokrmy si necháváte připravovat společností Olive Food, proč jste si vybrali zrovna tuto firmu?

Jsou skvělí. Prostě skvělí. Majitelé jsou Izraelci, což se promítá na celém fungování firmy. Izraelská kultura je úchvatná a máme se od nich co učit. Kombinace až neuvěřitelné ochoty, umu, profesionality a zároveň pokory je skutečně jedinečná a se vší vážností říkám, že jsem takhle skvělou firmu nikdy předtím nepotkal. Olive je naše velká výhra a věřím, že spolu budeme pracovat hodně dlouho.

Je Olive Food autorem receptur anebo se nějakým podílem na jejich podobě podílíte?

Je to společné dílo, my dáme rámec, jaké chceme mít základní parametry a klíčové suroviny v daném jídle, Olive následně připraví několik variant a dochucení, pak ladíme v několika kolech vzorky.

Většina chápe podstatu veganství či vegetariánství. Není to však jen o tom z jídelníčku vyřadit živočišné produkty. Jídlo musí být zkrátka chutné. Máte nějakého „chuťového“ poradce?

Jak jsem již říkal, vrchním dozorem a arbitrem je Roman. Přes něj jdou všechny klíčové produkty. Nicméně Olive prostě umí, včetně excelentního ochucení jídel, takže upřímně s tím zase tolik práce Romanovi nepřiděláváme. Každopádně jste trefila důležitý bod – ať to zní jakkoli paradoxně s ohledem na naše zaměření, naprosto prvotním kriteriem je u nás chuť.

Kostelecké uzeniny jste dostal zpět do černých čísel, vyhlídky do budoucna pro Vegg-Go vypadají velice slibně. Je to jen zdání nebo se vám daří ve všem, nač sáhnete?

Tak to skutečně zdání klame. Kostelec jsem nezměnil já, ale tým skvělých lidí, který jsem měl kolem sebe. Stejně tak Vegg-Go je postavené na super lidech, kteří se rozhodli obětovat mnoho z osobního života, aby se podařilo přivést na svět dobrou a náročnou věc. To není o mně, jen jsem klikař, že jsem měl a mám možnost dělat se super lidmi.

Zaznamenal jste nějaké rozdíly mezi obchodními partnery z masného průmyslu a z toho „zeleného“? Například v chování či v přístupu k životu jako takovému?

Ano, až tedy překvapivě velké rozdíly. Spíš ve smyslu vegetariánský svět versus jiné byznysy, ne apriori v porovnání s masem. Je pravdou, že jsem si poměrně brzy všimnul, že svět lidí, se kterými se teď nově potkávám, je jiný. Pozitivní, spontánní, dobrý, leckdy odvážnější a víc náchylný k pomoci druhým a fandění, žádná závist a podobně. Netýká se to jen obchodních partnerů, ale samozřejmě i zákazníků. My máme vážně báječné zákazníky, hrozně nás to nabíjí a jejich reakce jsou tou nejlepší odměnou.

To je zřejmě tím, že jejich životní styl byl až donedávna mnohými stravovacími zařízeními ve velkém ignorován. Plánujete je ještě něčím potěšit?

Určitě ano. Vlastně jsme ještě v úplných plenkách, takže všechny základní spotřebitelské a marketingové aktivity teprve přijdou, ale tady budu držet pokličku přeci jen přitlačenou na hrnci a nahlédnout nenechám, prostě nechte se překvapit.

Jak si představujete ideálního zaměstnance Vegg-Go?

Optimista, kterému záleží na našich zákaznících a dobrém servisu pro ně. Nemusí být vegetarián, ani já nejsem. Ale měl by mít pozitivní postoj k životu. Jak jsem zmínil v předchozí odpovědi, máme úžasné zákazníky a chceme jim být tím správným partnerem a celkově pomáhat budovat pozitivní atmosféru a rozvíjet dobré věci. Je to tedy ale boj, protože až překvapivě mnoho mladých lidí, kteří k nám nastupují, bere práci a vztah k zákazníkovi skutečně na lehkou váhu. Ačkoli jsme mladá firma, museli jsme se s řadou lidí záhy rozloučit. Pro nás je zákazník na prvním místě a nebereme to rozhodně jako kliše. A to chceme po každém, kdo si u nás stoupne za pult.

Jakých životních či pracovních zkušeností si nejvíce považujete?

Každá má něco do sebe, ale nejvíc mi asi logicky daly Kostelecké uzeniny. To byla na dlouho skutečně dálnice do Bohnic a nepředstavitelná řehole a každodenní dřina a tlak ze všech stran. Ale povedlo se, je dobré se posunout dál. Kostelec mě naučil nedělat kompromisy a držet pevná záda, když jde o dobrou věc. Teď se nejvíc učím z Vegg-Go, to je jasné. Vše musíte vyšlapat ze země, má to něco do sebe. Vegg-Go mě pro změnu učí klidu, protože když jste v tom sám, nemá smysl se rozčilovat nebo stresovat. Tím se nic nevyřeší a nevyřeší to za vás hlavně ani nikdo jiný.

Jakým mottem se v životě a v práci řídíte?

Méně je více – vždy a všude. A pak mám jedno oblíbené od Lennona, co používám poslední dobou dost často: „Konec je vždycky dobrý….a když ne, tak to prostě ještě není konec“

Jaké hodnoty jsou pro vás nejdůležitější?

Svoboda. Cokoli si pod tím představíte, má mnoho podob. Ale primárně ta, která Vám umožňuje dělat to, proč jste se narodili.

Jaká je vaše cesta k úspěchu?

Není žádná, nepovažuji se za úspěšného, mám spoustu vzorů, lidí, kteří skutečně úspěšní jsou a dokázali mnohem víc. Snad jednou, dám Vám vědět.

Přejeme mnoho úspěchů, dobrých nápadů a spokojených strávníků.

Text: Jana Albrechtová

Foto: Radana Čechová a archív