ING. MICHAL POHLUDKA, PH.D., MBA

Jeho aktivity jsou poslední dobou známé také na sociálních sítích, kde před třemi lety založil blog s názvem „Život korporátního vedoucího“, který má dnes téměř 12.000 fanoušků.

Počátkem tohoto roku opustil korporátní svět, aby se mohl naplno věnovat své společnosti ZKV Career, s.r.o., která má za cíl inspirovat a pomáhat firmám k úspěchu. Malým, středním, ale i gigantům na trhu. To mu také dává možnost se věnovat své tvůrčí činnosti jako je psaní knih, přednášení a vymýšlení zajímavých projektů.

Vystudoval jste biochemii, biotechnologii, věnoval jste se výzkumu na Ústavu dědičných metabolických poruch a vystudoval jste doktorát v oboru molekulární patologie. Jak se s těmito znalostmi a vědomostmi dá najít práce?

To bylo o více než deset let zpátky. V té době byl absolvent absolventem. Nehledě na to, co člověk vystudoval a jakou měla ona škola „prestiž“. Proto jsem zvolil jinou taktiku, než chodit pohovor po pohovoru a čekat na nějakou vysněnou pozici. Vybral jsem si společnost, ve kterou jsem věřil. V její brand, produkty a kulturu a do ní nastoupil. Na tu nejnižší pozici a v tu dobu jsem si uvědomil, že po škole jsme všichni na stejné startovní čáře. Na počátku. V místě, kde kvalita vzdělání je jen prostředek a určitá výhoda, nicméně ta práce byla přede mnou. 

Ve společnosti Bio-Rad jste působil 10 let. To je v dnešní turbulentní době na manažerských postech celkech dost dlouho. Co vás drželo?

Měnil jsem pozici každé dva až tři roky. Brali mě jako talentovaného člověka, který zvládá zavádět změny. Který neumí říct ne na další výzvy, což vedlo k tomu, že mě dávali na místa, kde buď byl velký potenciál nebo velký průser. Takové akční pozice mě bavily, tak jsem neměl myšlenky na změnu.

Bio-rad je jednou z největších společností na světe ve svém oboru. Můžeme tedy tvrdit, že se jedná o velký korporátní aglomerát. Jak se mladý český kluk po studijích dokáže adaptovat na korporátní systém?

Musí. Buď se člověk přizpůsobí a uspěje nebo odejde. Ono se ale v korporátu dá žít různě. Můžete v něm plout, pobírat téměř až „sociální dávky“, protože když člověk nedělá, nejde to moc poznat. Ale bavilo by vás to? Mne nikoliv, proto jsem se snažil věci měnit a to je v tom aglomerátu složité. Ale i tak to šlo, člověk se naučí v tom žít a prosadit si své.

Za deset let působení v Bio-Rad jste si prošel několika pozicemi, několika zeměmi. Jaké období považujete za nejlepší?

Nejlepší? Všech 10 let. Pracuji, protože mě to baví.

Co vám dala tato korporátní praxe do dalšího profesního života?

Vysoká škola vám dá teorii, korporát do práce vnoří život. Měl jsem vážně štěstí, jelikož jako jednatel jsem měl možnost být zapojen do všech strategických kroků, a to ve všech složkách společnosti. Navíc, byl jsem zapojen do řízení firem i mimo ČR, umím respektovat jiné kultury, jiné obchodní modely, jiné lidi, a myslím, že jsem připravený na další, velké věci.

Jak víme, jste proaktivní a v průběhu působení ve společnosti Bio-Rad jste založil blog s názvem Život korporátního vedoucího . Co bylo tím impulsem psát tento blog?

Náhoda. Chtěl jsem pochopit digitální marketing, algoritmy soiálních sítí, chování fanoušků a tvorbu obsahu. Proto jsem si založil blog. A ono se to rozjelo.

U psaní blogu jste nezůstal. Začal jste psát knihy. První z nich byla kniha s názvem Byznys Trip. Proč zrovna toto téma?

Chtěl jsem dát nahlédnout lidem, kteří nikdy v korporátu nepracovali, pod pokličku velkých společností. Poukázat na jejich absurdní chování, struktury. A také ukázat všem, kteří v něm pracují, že v tom nejsou sami a že všude to je stejné.

Kniha byla velmi úspěšná. Kdy jste se rozhodl napsat druhou knihu s názvem Jak zvládnout práci manažera?

Tu myšlenku jsem nosil v hlavě roky. Jen jsem nevědel, jak jí napsat. Jednoho dne mě napladl koncept, který se ve výsledku ukázal jako úspěšný a hlavně prospěšný. Vzít základní manažerské dovednosti jako je kupříkladu řízení lidí a ke každé dovednosti dosadit člověka z praxe. Ten měl za cíl ukázat, jak onu dovednost dělá v realitě. Každý den. Bez pouček, bez grafů a ze srdce. Aby to bylo ještě o kousek zajímavější, tak jsem požádal lidi z různých segmentů a pozic. Myslím, že se to povedlo.

V čem je tato kniha unikátní?

Je česká. Je naše. Od lidí, kteří nejsou mediálně známí, ale každý den vstanou a jdou makat. Zlepšovat se. Je proto autentická, uvěřitelná.

Ke kolika čtenářům se již dostala?

Myslím, že jsme někde u 7.000 lidí. To je v našem měřítku bestseller.

Ale to vám ještě není dost. Vydal jste další knihu v digitání formě a to ještě v anglickém jazyce s názvem Change your mindset NOW! Co bylo tím impulsem vydat tuto knihu a kde ji můžeme vidět?

Je na Amazonu a měla, resp. má dva smysly. První je, že jsem chtěl pro mé přátele ze zahraničí napsat něco, aby měli představu o mých aktivitách. Ten druhý je důležitější. Je to předzvěst nové knihy, která vyjde během měsíce. A té věřím. Myslím, že to bude můj dosavádní vrchol tvůrčí činnosti.

Můžete nám naznačit, na co se můžeme těšit?

Bude se jmenovat STOJÍ TO ZA TO.

Není manažerská, není profesní. Je to kniha, kterou vybočuji. Pouštím se na tenký led a chci poukázat na možnosti dnešní doby.  Když jsem si tuto knihu přečetl několikrát po sobě, utvořily se mi tři hlavní myšlenky, které by mohla předat. Ať už ve slovech, či mezi řádky. A věřím, že leckdo uvidí další, pro něj nosné ideje.

Ta první je motivační – žijeme, jak žít chceme. Můžeme také být tím, čím chceme. Ale není to zadarmo. Nic není zadarmo. Chceme-li být lékařem nebo vrcholovým sportovcem, pak každý den se budeme muset vzdělávat nebo trénovat. Každý den si můžeme říkat, jak se asi mají ostatní vrstevníci, kteří si užívají doma pohody či si za barákem hrají na hřišti. O tom v knize píšou Petr Libý, dětský neurochirurg, a Tomáš Kraus, dvojnásobný mistr světa ve skikrosu. O svých až bláznivých cílech pojednává Matěj Švec a Petr Říbal poodkrývá svou strastiplnou cestu ke svému snu státi se moderátorem. 

Sociální sítě mění svět. Mění lidi, jejich komunikaci. Mění styl obchodu, marketingu a mají bezedný potenciál. Chcete-li, můžete je mačkat jako citrón. Nevěříte? Michael Skřivan je živým důkazem české scény sociálních sítí – v pozadí politiky, mnoha firem, mnoha projektů. Jako vše, i sociální sítě mají svou stinnou stránku. Nejen o nich „promlouvá“ Martin Kyncl.

Vytrácejí se hodnoty. Buď je to jen můj pocit, či celospolečenský trend. V politice, v životě, v byznysu i marketingu. Dělejme, co chceme dělat, neboť pouze v této konstelaci nás to dělá šťastnými. Hodnotově, pro jiné, z radosti. Někdy k tomu dojdeme hned, jindy v pozdějším věku, krásné však je, že nikdy není pozdě. Nikdy kupříkladu není pozdě začít psát básně a zhlédnout se v umění. Nic se neděje bezdůvodně a Ivan Langer je živoucím důkazem úspěšného člověka mnoha talentů. Dalším kreativním člověkem, který denně dělá až desítky různých věcí a ve všech je unikátní a úspěšný, je Tomáš Roreček. Oba dva pánové píšou i o době komunistické a poukazují na kontrast se současností, což je také předmětem příspěvku Marka Navrátila, psychologa, který jde více do hloubky lidské duše v dnešní nelehké době.

Nechejte se inspirovat osobnostmi, které psaly s cílem pomoci anebo seznámit vás s jejich profesí či posláním. U některých i za cenu ztráty kousku soukromí. Za to jim děkuji a vám přeji příjemné a obohacující čtení.

Kdy plánujete vydání a kde ji můžeme zakoupit?

Duben, 2019. A bude k zapokupení na www.michalpohludka.com

Mezitím jste si vydal vlastní zápisník ŽKV. Je to neobvyklé, ale co vás vedlo k tomuto kroku?

Sobectví. Potřeboval jsem mým kolegům navrhnout zápisník pro obchodní jednání. Podle konceptu prodejních dovedností, který je naprosto univerzální. A dal jsem možnost i všem, kdo ho chce, si ho koupit. Podle zpetné vazby je funkční a líbí se, což je onou třesničkou na dortu mé sobeckosti.

 Pro koho je zápisník určen?

 Pro všechny lidi, co mají jednání. Pro všechny, kteří mají meetingy se svým týmem. Nicméně dle mého by tento zápisník měl mít každý, kdo s obchodem začíná – obsahuje také rady a tipy.

 A v neposlední řadě jste založil projekt ZKV Carrer.  Co vás vedlo k založení tohoto projektu?

 ZKV Career je vyústěním všech mých aktivit posledních let. Je to společnost, která má dva hlavní cíle. Prvním je spíše až vizí. Tou je inspirovat a měnit. Inspirovat jednotlivce a měnit zaryté pravdy, které však mohou být překonány. Tím druhým cílem je poskytnout poradenskou činnost a pomáhat firmám k úspěchu. V místech, kde zaostávají nebo naopak tam, kde jsou dobří, ale chtějí více.

Myslím, že doba je taková, kdy vyhrává skvělá myšlenka v kombinaci se zkušeností. Na tyto dvě oblasti sázím. Obklopuji se lidmi, kteří jsou lepší než já sám. A díky okruhu mých spolupracovníků máme dle mého největší výhodu – na základě potřeb firem seskládáváme tým, vždy různý. Tak, ať během krátké doby můžeme vidět pozitivní výsledky.

Součástí projektu máte kolegy, kteří doplňují vaše zaměření. Podle jakých kritérií jste si je vybíral?

Možná to zní blbě, ale musím jim věřit. Vědět, že když si podáme ruku, že to platí. To se následně odráží v celé spolupráci. Druhým kriteriem je odbornost. Praxe, zkušenosti a vyjímečnost. Kupříkladu spolupracuji s různými lidmi, kteří jsou skvělými marketingovými experty, interim manažery, headhutery apod.

Kdo vyhledává vašich služeb?

Kdo věří ve změnu. Kdo jí chce nebo kdo nemá vyhnutí. Jsou to menší a střední firmy, které dosáhli na vrchol a chtějí přeskočit o úroveň výše. Také státní instituce, ale i korporátní firmy.

Na jakých pilířích je postavena vaše přidaná hodnota?

Číslo jedna je určitě odbornost a zkušenost. Všichni z mého okolí i já jsme si prošli vedením lidí, týmů, firem. Pak si myslím, že jsme vyjimeční tím, že se orientujeme na výsledek. Pro nás čas jsou peníze, takže chceme být efektivní, pomoct, ale také pomoct naučit klienty, aby to po brzké době zvládli bez nás. Někdy si připadám jako operativní kouč, kdy koučujeme management firem na jejich vlastní společnosti.

Jste úspěšný v byznyse, vydáváte úspěšné knihy. Jaká je vaše cesta k úspěchu?

Věřit sobě a kolegům. Pracovat, pracovat, pracovat.

Foto: archiv