Ing. Jiří Havel, MBA vedoucí oddělení organizace a managementu ve společnosti TurboConsult s.r.o.
S panem Jiřím Havlem jsme se potkali na akci SAMBA, kde nás zaujal svým příběhem. Seznámíte se s firmou, která dokázala přežít všechny společensko ekonomické krize. Managerský příběh, který se píše od roku 1994.
2 fotografie ve fotogalerii
Pane Havle, na začátku nám řekněte něco o sobě.
Moje profesní kariéra je z pohledu firem, ve kterých jsem pracoval, velmi fádní (a dnes již netypická). Prakticky ihned po absolvování vysoké školy (VUT Brno, fakulta elektrotechnická, obor Informatika a výpočetní technika) jsem nastoupil do společnosti TurboConsult a v této firmě pracuji doposud. Na druhou stranu bez nadsázky mohu říct, že dnes je to již výrazně jiná společnost, než tomu bylo při mém nástupu (tedy v r.1994) a samozřejmě i moje role ve firmě se zásadně změnila. Před těmi dvaceti lety byl TurboConsult především technologicky orientovanou malou společnost (cca. 15 zaměstnanců), která teprve opatrně „nahlížela“ do vysoce prestižního světa informačních systémů pro finančnictví. Já jsem byl přitom řadovým programátorem, který se zejména snažil být užitečný a co možná nejvíce se naučit.
Nyní, po 20 letech intenzivní práce, je TurboConsult vysoce profesionální a stabilizovanou ICT firmou zaměstnávající 65 špičkových odborníků s propracovanými výrobními postupy a unikátním know-how v oblasti ICT podpory finančních institucí. A moje role ? Postupně se změnila z programátora na programátora-analytika, poté na vedoucího projektu, následně na vedoucího oddělení vývojářů (a rovněž hlavu všech produkčních aktivit firmy) až po současnou pozici vedoucího oddělení projekt managerů a obchodníků (tedy v managera zodpovědného za všechny firemní projekty a rovněž za veškeré obchodní aktivity). Byla to dlouhá cesta (pro mne i pro TurboConsult), ale domnívám se, že dosažené výsledky stojí za to.
Máte vystudovaný titul MBA. Co vám toto studium dalo do praxe?
Především tolik potřebný managerský rozhled a nadhled. Zejména v mém případě, kdy prakticky celý svůj profesní život pracuji v jedné firmě, je poměrně velké nebezpečí určité „profesní slepoty“. Proto pro mne bylo velmi důležité získat nové managerské dovednosti/techniky a zároveň zjistit, jakým způsobem pracují jinde. Přestože dlouho jsem si myslel, že pro managera je postačující samostudium, dnes se domnívám, že bez systematického studia a výměny zkušeností s ostatními kolegy a spolužáky není možné tento rozhled získat. Svého rozhodnutí pro MBA studium tedy rozhodně nelituji, přestože se samozřejmě nejedná o levnou záležitost (jak z pohledu investovaných peněz, tak času)
Z vašeho pofesního životopisu můžeme vyčíst, že jste u současné firmy už 20 let. Na dnešní poměry je to dlouho. Jaký je váš recept?
Ano, je to již velmi dlouho a je to v dnešní době (bohužel) velmi netypické. Schválně říkám bohužel, protože považuji dnešní tolik rozšířený zvyk „přeskakování“ pracovníků z jedné ICT firmy do druhé za velmi neblahý. Netvrdím přitom, že člověk musí nutně strávit celý život v jedné firmě, na druhou stranu pokud dostanu na stůl životopis zájemce o práci v naší firmě a zjistím, že v posledních několika letech měnil zaměstnání každý rok, co si o tom mám myslet ? Je jen velmi malá pravděpodobnost, že všechny firmy, ve kterých tento člověk v minulosti pracoval, byly tak špatné (anebo nedaly tomuto pracovníkovi dostatečný prostor) - spíše to tedy něco vypovídá o daném člověku.
Podle výše uvedeného jsem se snažil já sám chovat i ve svém profesním životě. Vždy, když jsme měl pocit, že nedokážu v TurboConsultu prosadit svůj názor, že spolupráce nefunguje a že bych měl změnit firmu, položil jsem si prostou otázku: „je problém ve firmě anebo ve mě ?“ A v drtivé většině případů jsem si musel odpovědět, že problém je ve mně (třeba i v tom, že jsem nedokázal své představy s kolegy dostatečně komunikovat). Řešením tedy nebylo měnit zaměstnavatele, ale měnit sebe – učit se, zlepšovat se , snažit se trpělivě komunikovat a prosazovat své názory a zároveň poslouchat názory jiných. Ale uznávám, že jsem měl i kus štěstí a TurboConsult vyrostl v době mého působení ve špičkovou společnost, kde je prostor pro kreativní lidi takřka neomezený. Neskromě doufám, že i moje dlouholeté působení tomuto vývoji výrazně napomohlo.
Jak jsme se již zmiňovali, pracujete ve společnosti TurboConsult s.r.o. Čím se firma zabývá?
Naše firma je producentem vlastních informačních systémů pro finančnictví. Zaměřujeme se zejména na hlavní provozní systémy pro banky, stavební spořitelny, družstevní záložny a nebankovní poskytovatele úvěrů. Našimi hlavními produkty jsou pak informační systém CIBIS (provozní systém stavební spořitelny) a systém ELBOS (provozní systém pro banky, družstevní záložny a nebankovní poskytovatele úvěrů). Vedle toho nabízíme i SaaS (Software As A Service) službu CODAS pro ty nebankovní poskytovatele úvěrů, kteří si nechtějí pořídit systém do svého vlastnictví, ale chtějí své ICT řešení používat vzdáleně za definovaný poplatek. Dalším produktem je pak systém Pro-Sale!, který zahrnuje elektronické komunikační kanály finanční organizace s okolím.
Naše systémy jsou přitom poměrně široké – kromě standardních core banking částí nabízíme i Internetové a mobilní bankovnictví, sofistikovanou podporu obchodní sítě, reportingu, napojení na externí registry apod.
Kdo jsou vaši zákazníci?
Naši největší zákazníci jsou z oblasti stavebního spoření. Zde je systém CIBIS využíván ve 3 stavebních spořitelnách ve 3 různých zemích: Raiffeisen stavební spořitelna a.s. (Česká republika), ČSOB stavebná sporiteľňa a.s. (Slovensko) a Raiffeisen stambena štedionica d.d. (Chorvatsko). U těchto zákazníků přitom realizujeme naše největší projekty – jen pro ilustraci uvedu projekt ICT sloučení bývalé HYPO stavební spořitelny a Raiffeisen stavební spořitelny, kde jsme vystupovali jako generální dodavatel a provedli (mimo jiné) migraci 400.000 smluv mezi 2 různými bankovními systémy. Jednalo se o jeden z největších ICT projektů v ČR a na jeho úspěšné zvládnutí jsme velmi hrdí. Pozornost zaslouží i úspěšně zvládnutý projekt EURO konverze v ČSOB stavebná sporiteľňi na Slovensku a nově též projekt zavedení SEPA plateb ve stejné organizaci.
Kromě systému CIBIS nabízíme i „sesterský“ systém ELBOS. Ten byl úspěšně implementován do 1 banky, 4 družstevních záložen a 1 nebankovního poskytovatele úvěrů. Zde jsme hrdi zejména na úspěšnou implementaci systému do EQUA bank a.s. (systém je zde používán pro podporu úvěrů) a do AKCENTA spořitelního družstva (zde je systém provozován jako komplexní bankovní systém s podporou potřebných procesů v ČR i na Slovensku). Systém ELBOS je přitom na trhu teprve 5 let a již si vydobyl velmi silnou pozici.
Takže se dá říci, že o práci máte dlouhodobě postaráno.
To tedy opravdu máme. Domnívám se přitom, že se nacházíme v určitém „bodu zlomu“. Spousta bank v ČR (ale i jinde ve střední a východní Evropě) již pochopila, že tzv. „velká světová ICT řešení“ nabízejí zejména světovou cenu, méně však již kvalitu a to jak vlastního řešení, tak zejména dalšího rozvoje a podpory. K čemu je tedy pro řekněme střední českou banku hlavní provozní systém z Indie (anebo USA) ? Takový systém může velmi dobře sloužit jako určité „alibi“ pro management banky („máme přece světový systém, a když to u nás nefunguje, tak my za to nemůžeme“), ale to je tak všechno. Cena takových řešení je velmi vysoká, následná podpora a údržba velmi obtížná (a opět drahá). Spousta bank tak začíná chápat, že mít svého dodavatele zde v ČR tzv. „po ruce“, navíc dodavatele s připraveným a ověřeným produktem a s více než 20 letou znalostí našeho finančního trhu, je obrovská konkurenční výhoda.
Druhým aspektem „bodu zlomu“ je pak nástup nových trendů, zejména tzv. „cloud computingu“. Jsem přesvědčen, že na tuto technologickou revoluci jsme připraveni lépe než jiní (ostatně již nyní máme zákazníky, pro které provozujeme systém ELBOS „v cloudu“), ale to by bylo na samostatnou diskusi.
Pocítili jste jako firma ty globální krize?
Přestože se nemůžeme považovat za globálně působící firmu, bohužel pocítili. I naši zákazníci byli nuceni reagovat na vzniklou situaci (a na potíže některých svých „mateřských organizací“) a omezili investice do nových ICT projektů. Zejména v letech 2010-2011 jsme tak zažili nelehké období, nicméně tuto dobu jsme zvládli a od r.2012 opět postupně rosteme a získáváme další důležité zákazníky. Pozice TurboConsultu je tak velmi stabilní a můžeme s optimismem hledět do budoucna.
Jaký očekáváte vývoj ve svém směru podnikání?
Jak jsem již předeslal, očekávám další příklon k domácím (anebo minimálně evropským) poskytovatelům ICT řešení. Myslím, že celý ICT trh se postupně dostává z okouzlení dodavateli z druhé poloviny Zeměkoule a začíná chápat, že mít ICT podporu z Bangalore anebo z Brna není rozdíl jenom geografický.
Druhou významnou změnou je masivní nástup cloud computingu. Pro oblast finančnictví (jako spíše konzervativního odvětví), je využití cloud computingu spíše na počátku, ale domnívám se, že postupně bude stále více a více přibývat menších finančních organizací (a časem i bank), které budou mít své ICT kompletně „v cloudu“. Samozřejmě tento proces bude pozvolný a bude potřeba vyřešit spoustu problémů (zejména v oblasti bezpečnosti dat), nicméně výhody cloud computingu se postupně projeví i ve finančnictví. Domnívám se, že toto bude významná revoluce v ICT zajištění finančních organizací.
Na závěr sdělte našim čtenářům jaká je vaše cesta k úspěchu?
Bude to znít jako klišé, ale je to pracovní nasazení, vytrvalost a zejména ochota se stále učit/rozvíjet. Jsem již přece jen v ICT businessu trochu veterán a zdá se mi, že v 90-tých letech se pracovalo s větším nasazením a s větší touhou vyniknout/uspět, než je tomu teď. Dnešní mladí lidé se tak často více zajímají o všelijaké požitky a o to, kolik budou mít volného času, než nakolik perspektivní je jejich práce a zejména co nového se mohou v zaměstnání naučit. Já jsem se přitom snažil (a stále se snažím) pořád něco nového učit a nikdy se nespokojit s již dosaženým. Jenom proto jsem se mohl z mladého programátorského „eléva“ dostat až do pozice klíčového pracovníka ovlivňujícího zásadním způsobem úspěch důležité ICT firmy. Samozřejmě podstatně pohodlnější je dělat v práci stále to samé (učení bolí) a ještě si na všech stranách stěžovat, že bych chtěl lepší podmínky. Ale tento přístup (kupodivu) obvykle k velkému pracovnímu úspěchu nevede.
Předem děkujeme za Váš čas.
Text: Redakce
Foto: Archív
Komentáře (0)
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.