Ing. David Duroň marketingový ředitel ve společnosti O2 Czech Republic a.s.

Posléze pokračoval ve společnosti GTS Novera, a.s., přes O2 Czech Republic a.s., Atlas.cz, Vodafone Czech Republic a po devíti letech se zpět vrátil do společnosti O2 Czech Republic a.s..

Celou svou dosavadní praxi jste si prošel pozicemi v top managementu nadnárodních společností, kde jste se věnoval marketingu, obchodu, strategii a rozvoji. Vystudoval jste fakultu financí a účetnictví. Co všechno vám dalo studium této fakulty do praxe?

Jsem původem z Moravy a s nadsázkou mohu říct, že hlavní věc, kterou mi přijetí na VŠE dalo, bylo mé životní rozhodnutí nakonec zůstat, žít a pracovat v Praze. S odstupem času vidím, jak velký rozdíl je mezi tím, co jsem se na škole učil, a praxí.

Co bylo nejtěžší při nástupu do praxe po ukončení studií?

Už několik let jsem při škole pracoval, takže ukončení studia pro mě znamenalo jen více času na práci. Praxe mě samozřejmě bavila podstatně vice než teorie. Vůbec jsem nebyl školou připravený na to, jak všechny firemní disciplíny (sales, marketing, financem HR, strategie, IT) fungují a koexistují dohromady, jak se ovlivňuji a jak vytváří úspěšnou společnost. Nemůžu tedy říct, co bylo nejtěžší po konci studia. Spíš začala skutečná škola života a praxe.  

Po pracovním angažmá ve společnosti T-Mobile a GTS Novera, a.s. jste využil nabídku podílet se na přípravě privatizace bývalé společnosti Czech Telecom (Telefónica O2). Co bylo tím impulsem přijmout tuto výzvu?

Tvrdím, že člověk si při rozhodování o své kariéře postupně prochází třemi fázemi motivace. To první rozhodování, po studiu, je zjednodušeně taženo hlavně financemi, člověk většinou nemá úplně přesnou představu o směru, kterým se chce ubírat, druha fáze je o tom, pro jakou značku/firmu/ či na jaké pozici chce pracovat, a třetí o možnosti dělat se zajímavými lidmi na zajímavých projektech. Já měl to obrovské štěstí v životě, že těmi prvními dvěma fázemi jsem si prošel poměrně rychle. V době, o které mluvím, to bylo možné. Na nabídku Českého telecomu jsem se už začal dívat optikou té třetí kategorie. Byt součástí transformace jednoho z největších státních podniku v zemi, možnost ji ovlivnit a „hrát si“ se skvělými službami nebo je tvořit, byla příležitost, kterou nešlo nechat ležet.    

S jakými úkoly jste se musel vypořádat?

První úkol bylo se „zamilovat“ do značky Český Telecom. To je pravidlo, bez kterého nemohu v žádné firmě fungovat. A v té době Český telecom nebyla žádná krasavice. To řeším tak, že si vždy vysním vizi nebo nakreslím strategii, jak bych si tu značku a její služby ideálně představoval v nějakém časovém horzintu, zamiluji se a jdu na to:-). Recept na mé fungování v jakékoli firmě, kde jsem působil, používám už léta vlastně stejný a je kouzelně jednoduchý. Použiji slova mého moudrého kamaráda - strategie, lidi, exekuce, cash… Strategie byla ta jednodušší část, těžší byly ty následné dva kroky. Lidi a exekuce. Tým jsem během čtyř měsíců seřezal na polovinu, z velké části obměnil a nastala fáze exekuce, která v tak velké firmě nebyla úplnou hráčkou. Naštěstí tehdejší CEO nastartoval kompletní změnu v celé společnosti, takže atmosféra ve firmě rychlé exekuci hodně přála.     

Jaký úkol byl z vašeho pohledu ten nejtěžší?

Přemýšlím, ale nic konkrétního, co bych nazval jako nejtěžší, mě nenapadá. Hodně jsem se v té době učil, bylo mi 29, a když se učíte nové věci, nehodnotíte je meřítkem lehkosti nebo těžkosti. Spíše je hodnotíte optikou rychlosti, jakou jste schopen je absorbovat.

Po úspěšné privatizaci Czech Telecom (Telefónica O2) jste si odskočil do společnosti Atlas.cz s cílem připravit společnost na prodej. Bylo jednoduché po úspěšné privatizaci Czech Telecom (Telefónica O2) přijmout tuto výzvu?

To bylo super období. Než jsem nabídku přijal, zjišťoval jsem si, co si o Atlasu myslí její stávající a bývalí zaměstnanci, a čím horší zvěsti jsem slyšel, tím více mě to lákalo. Atlas byl v té době velice blízko klinické smrti, a to mě na tom přitahovalo. Nikdy předtím jsem on-line business nedělal a v prvních týdnech mého nového angažmá mi to dávali mí noví kolegové docela zřetelně najevo. Postupoval jsem ale podle stejného receptu, který jsem už před chvílí popsal, a předstoupil jsem před ně s vizí, že budeme do dvou let číslo dva na trhu. To znělo jako dost velká science fiction a je to paradoxně začalo zajímat, jakže si to tedy vlastně představuji. Posměšky se začaly měnit v neskutečnou motivaci k tomu to dokázat. Firma se během tří měsíců změnila na dravou mašinu, která začala fungovat jako start-up.  Začali jsme předělávat k novému služby, kterými byl Atlas kdysi pověstný jako leader, malé služby, které negenerovaly zisk a jen stály peníze, jsme zavřeli – nebyl čas na experimenty - a zaměstnanci, kteří byli kolem mě, dostali Atlas pryč z jednotky intenzivní péče (stabilizovaly se finance) na oddělení plastické chirurgie, kde jsme předělali všechny naše klíčové služby do úplně nového designu s novými funkcemi tak, abychom zpět získali internetové uživatele. Po šesti měsících jsme vyrazili na přehlídkové molo jako úplně nový Atlas.cz. A povedlo se. Rok jsme ukončili po několika letech ztrát s provozním ziskem a tržby jsme meziročně zvedli o 68 %. A mimochodem, dvojkou jsme se skutečně stali. Sice jen na velice krátkou dobu, ale stali…-)

Mohlo by se říci, že připravovat společnost na privatizaci či připravit společnost na prodej může být to stejné.  Je tomu skutečně tak? Nebo se jedná diametrálně o jiné činnosti a náplně práce?

Z mého pohledu je to to samé. Rozdílné může být to, jak se příprava na prodej provede. Můžete jít cestou „lakování mrtvoly“, kdy mazlíte finance, děláte brutální úspory na nákladové stránce, které donutí firmu v období předvádění kupujícím zadržet dech, a budit tak dojem atraktivního zboží, nebo kupujícím představíte firmu s jasnou vizí a strategii a prvními potvrzeními, že strategie nese své ovoce. Měl jsem to štěstí, že jsem nikdy nebyl najatý na lakování mrtvol. Neumím to a ani mě to nebaví.     

Co bylo pro Vás nejzajímavější na této výzvě?

Zpětně to, že jsem do toho šel. Jedním slovem adrenalin. Když jsem odcházel, tak uspokojení, že se to povedlo. Prodali jsme za víc, než akcionář čekal. Protože se z firmy podařilo udělat to, co původní akcionář nečekal.

Po dvou letech jste nastoupil do společnosti Vodafone Czech Republic, kde jste si prošel několik pozic přes roční angažmá v Londýně. Vrátil jste se zpět do společnosti mobilního operátora. Co Vás vedlo vstoupit zpět do telekomunikací?

Vlastně náhoda. Opět jsem měl štěstí. Jedním ze zájemců o koupi Atlas.cz byl totiž i Vodafone. Vedl jsem několik schůzek přímo s tehdejším CEO Vodafone Grahamem Maherem. Tím, jak se Atlasu dařilo víc a víc, tak v čase rostla i jeho cena a dostala se přes hranici, kterou byl nakonec Vodafone ochoten za Atlas dát. Nicméně s Grahamem jsme si během jednání, která jsme o případné akvizici Atlasu vedli, padli pracovně do noty, vizionářsky i osobnostně, a tak mi po prodeji Atlasu dal nabídku pracovat v jeho týmu. Neváhal jsem. Graham byl a navždy bude pro mě ikona a manažerský vzor, který byl (d)úkazem toho, že i v korporacích, které jsou prolezlé nesmyslnými pravidly a politikou, se dá aplikovat férovost, podnikatelsky přístup a mohou fungovat na důvěře. Dokázal s elegancí bořit pravidla a mýty.  

Jaká pozice bylo pro z vašeho pohledu pro vás tou nejtěžší?

Já prací neměřím přes „váhu“ nebo „tíhu“. Všechny pracovní příležitosti, které jsem kdy dostal a které jsem si vybral, byly výjimečné svou náplní a byly neuvěřitelně zajímavé.  

A naopak, která pozice bylo pro vás tzv. „šitá na tělo“?

Všechny. A když už nebyla, tak jsem si ji na tělo jednoduše „přešil“ tou mou zmiňovanou vizi, kterou jsem si musel nakreslit.  Jedno z mých životních pravidel je, že chci v životě dělat to, co mě baví. Práce je pro mě zábavou, a to mě neskutečně motivuje. Pokud mě práce přestane bavit a nedokážu to změnit, ač se sebevíc snažím, jdu hledat dál. Samozřejmě, že jak v životě, tak i v práci člověk zažívá vlny euforie a dysforie. Nevzdávám věci snadno, ale život je moc krátký na to se, a nebo někoho jiného, dlouhodobě trápit. Je lepší jít dál.   

Jakých úspěchů jste dosáhl u společnosti Vodafone Czech Republic?

Tak nejprve bych chtěl uvést, že mně samotnému se nepovedlo nic. Vždycky to byli lidé kolem mě. Troufám si říct, že mám dar od svých rodičů tvořit strategie, vize, mám chuť měnit věci k lepšímu, jdu si jasně za svými sny, strašně mě baví motivovat a nadchnout lidi dělat věci jinak a tvořit tým. To, co stálo za mým týmem ve Vodafone, byly kampaně a produkty typu – BEZ ZÁVAZKU, kdy jsme drze přišli s prohlášením a kampaní, že my dvouleté smlouvy nemáme, protože s námi jsou zákaznici rádi a ne proto, že musí. Tato kampaň nám přinesla podstatně více zákazníků, než jsme vůbec čekali. Další drzý počin byl, když jsme představili jako první službu Internet v mobilu na den. Drzé to bylo proto, že jsme v té době ještě neměli, na rozdíl od konkurence, síť 3G, ale přesto jsme dokázali technickým řešením zajistit načítaní internetových stránek do mobilu stejně rychle jako oni na 3G technologii. Jestli si správně pamatuji, měli jsme cíl během vánoční kampaně získat 250 tisíc datujících zákazníků, nakonec jich bylo víc než půl milionu. Tým odvedl fakt super práci! Prostě nás to tenkrát hodně bavilo. Všechny. I televizní kampaně kreativního teamu z té doby, myslím, zůstanou navždy nezapomenuty.     

Nicméně jste se vrátil do společnosti, pro kterou jste připravoval privatizaci Czech Telecom (Telefónica O2). Po devíti letech jste přijal výzvu na pozici marketingového ředitele u společnosti O2 Czech Republic a.s. Co vás přimělo využít této nabídky?

Opět náhoda. Já si chtěl po zkušenosti z Vodafone od korporací odpočinout. Nicméně mě oslovila dceřiná společnost Telefonica Europe, společnost Wayra, která hledala nového CEO pro řízení a podporu start-up aktivit v ČR. Člověku, který mě na tuto pozici oslovil, ale přišlo, že Telefonica hledá přesně profil člověka, kterým jsem. Zakázka to byla hodně zajímavá. V podstatě zněla takto -  rozhýbat službu O2 TV, rozhýbat pevný O2 Internet a obsahové služby. To člověk mého DNA prostě nemůže odmítnout. I když to byla korporace. Za toto to stálo.

V čem spatřujete přidanou hodnotu O2 Czech Republic a.s. oproti konkurenci?

Strategie, lidé, exekuce, cash… Ve všech čtyřech oblastech...

Proč by si měli zákazníci vybrat právě vaši společnost?

Rychlost, spolehlivost, inovace, radost. A mimochodem jsme ze všech tří operátorů jediná česká společnost a v naší zemi necháváme svůj zisk a daně.

Vaše další propojení s akademickou půdou se datuje od roku 2012. Ne však jako student, nýbrž v roli externího profesora na katedře marketingu, kde lektorujete kurz „ Strategický marketing v simulacích“. Co Vás přimělo se vrátit na akademickou půdu v roli pedagoga?

Chuť něco „vracet a podělit se“. Pokouším se studentům přispět něčím, co mně samotnému v době mého studia na škole chybělo. A jsem velice rád, že VŠE takovéto „trochu jiné“ kurzy podporuje.

Jací jsou z vašeho pohledu dnešní studenti?

Nemohu globalizovat, tak budu mluvit pouze o těch v mých třídách.  Nutno ještě zmínit, že jsou to převážně studenti mezinárodního studijního programu CEMS. Českých studentů mám ve třídě přibližně jen 30 %. Jsou jiní, než byla má generace v jejich věku. Jsou jazykově perfektně vybaveni, ví, co chtějí, ví, co nechtějí a umí to říct nahlas. Jsou fakt dobří a umí dřít.

Jsou dostatečně připraveni na praxi?

Ne. Ale v tom je právě krása života. Každý si myslíme, že když dokončíme školní docházku, tak je finito s učením. Po pár letech člověk s odstupem zjistí, že vlastně škola nikdy neskončila. Jen se změnilo zaměření předmětů a výsledné známky se nepíšou do indexu nebo žákovské knížky, ale do našich životopisů, výplatnic a hodnot, které vyznáváme a za kterými si víc a víc tvrdošíjně stojíme. 

Co byste poradil absolventům, kteří hledají své uplatnění na pracovním trhu?

Vaše nezkaženost a čerstvost je vaší výhodou. Nikoli naopak. Nenechte se lehce nakazit nemocí korporací.

Práce v na pozicích top managementu je velmi zodpovědná a náročná práce. Jakým způsobem relaxujete?

O štěstí se v mém životě stará má manželka a děti, o relax mé cesty do Afriky a o vybití a nabití energie běhání.

Na závěr řekněte našim čtenářům, jaká je Vaše cesta k úspěchu?

„Pokud v životě chcete dokázat věci, které jste doposud nedokázali, začněte je dělat  tak, jak jste je doposud nedělali.“ Nebo anglicky jednodušeji – Breaking The Rules.

Text: redakce

Foto: Archív