Homeoffice není pro každého

Homeoffice není pro každého, jsou lidi co pracujou kdekoliv. Pro jiné je práce doma těžká a odchází do práce za klidem nebo za jiným prostředím, za návykem.

Jiří Čermák - Technology Evangelist at Neuron Soundware

Není firemního benefitu, který by vzbuzoval větších kontroverzí než Homeoffice. Někdy mám pocit, že se okolo tématu Homeoffice točí podstata těch nejlákavějších pracovních nabídek. A co Homeoffice? Umožňujete v pátek pracovat z domu? Ptají se kandidáti svých budoucích zaměstnavatelů. Jak by to tady vypadalo, kdyby všichni chtěli Homeoffice? To bychom to mohli zavřít! Tak zní zase naopak velmi často argument zaměstnavatele zaměstnanci žádajícího o páteční Homeoffice. 

Homeoffice není benefit, homeoffice je indikátor vyspělosti firemní kultury a organizace práce. Jen firmy, které dokáží efektivně řídit své zaměstnance s firemními laptopy na kolenou, nemají obavu, že včas nezjistí, že se zaměstnanec fláká. A přitom nejlepším hodnotitelem pracovního výkonu je zaměstnanec sám. On sám nejlépe ví, že "prokrastinuje", jeho radost ze splněného úkolu je největší a o jeho zármutku z vykonávání nesmyslných pracovních činností ví také nejlépe jen on sám. Pracujeme na Homeoffice více než v Office? 

Slepice nebo její předchůdce - vejce - to má jednodušší. Tam je to buď a nebo. Před mobilním telefonem bylo vždy jedno číslo domů a druhé "do práce". Jedno telefonní číslo je však zároveň slepicí i vejcem. Mobilita devadesátých let minulého tisíciletí byla výsadou manažerů, kteří se do pasti dosažitelnosti chytili jako první. A jarní únavu a "přepracování" u nich nahradil  mladší bratr dosažitelnosti - syndrom vyhoření. Prokrastinujeme, následně vyhoříme a ani si pro přepracovanost nebudeme muset vyjít z domu. 

Homeoffice už není jen varianta pro introverty a všechny ty podivíny co "nevycházeli z domu". Možná jej předznamenal příchod freelancerů, ale Homeoffice především předznamenal něco úplně nového - "skillset novodobého šéfa". Doba se změnila dvakrát. V domácnostech pomalu vyhořívají šéfové, ale i zaměstnanci. Proč by přeci šéfové sami seděli ve svých kancelářích podle poslední módy, nejlépe s geniem loci a “wow” efektem? Všichni teď mohou sedět v kancelářích, vypadajících tak, jak vypadaly kdysi kanceláře Google na fotografiích v přílohách našich emailů. Proč tvořit načančané kanceláře? Vždyť již brzy místa výkonu práce nebude třeba! U nejlépe placených zaměstnanců současnosti je vlastně jedno, kde klávesnici a monitor mají. Intelektuální práci teď tedy můžeme dělat kdekoliv a manuální práci budou dělat roboty.

Našimi novými šéfy budou roboti. Automaticky budou vyhodnocovat naše domácí pracovní tempo, odešlou jedinému živému šéfovi do USA zprávu, že nepracujeme, anebo nám možná po třech incidentech, kdy systém vyhodnotí, že nepracujeme, zablokují přístup do systému. Ale vlastně proč by to dělaly, když bude (?) nedostatek lidí. Možná se nás roboti budou snažit do práce nalákat! A nějak rafinovaně v nás vzbudit dávnou touhu pracovat tak pěkně definovanou Kalem Marxem a Bedřichem Engelsem.

Pracujeme víc a jinak. Komunikujeme taky jinak. Netřeba se ke komunikaci scházet v hospodách, navštěvovat se doma, létat přes půl světa a tam zvonit na zvonek. Zápletkou filmů není nedorozumění a všechno teď máme jasně napsané, vyfotografované, případně je k dispozici video. A videotelefonujeme pořád.

Přesnost sdělení se zvyšuje, kdo nepochopil napoprvé si může vzít svůj čas, dohledat si v klidu všechno čemu nerozumí a pak teprve odpovědět. Kvalitní mezilidská komunikace je nedostatkovým artiklem. Většina komunikace i v "nedigitálních organizacích" probíhá digitálně. Email, intranet, CRM, ERP, Slack... Ať chtějí, nebo nechtějí, budou muset již brzy všechny organizace jasně deklarovat svůj postoj k Homeoffice. Při dvouciferném tempu růstu mezd, které nás dostihne v roce 2019 nebudou mít ani jinou možnost. Nebude kde brát prostředky na zvyšování mezd. Nikoho už nebude zajímat stravenka či kafeterie. Bude to Homeoffice, který změní pracovní trh.