Ervín Krajčovič závodník a manažer PR a reklamy BMW-moto

O tom, že se bude pohybovat ve světě motorek, bylo rozhodnuto snad ještě před tím, než udělal své první krůčky. Když se člověk narodí jako syn motokrosového závodníka, který se v průběhu let stal několikanásobným mistrem republiky a později manažerem svých nástupců, tak je víc než jasné, jakým směrem se bude ubírat, navíc když i jeho otec ho kdysi přivedl k motorkám. Závodění má Ervín Krajčovič nejmladší prostě v krvi.

Jaké byly vaše začátky, jak se vyvíjela vaše cesta motocyklovým průmyslem?

Moje začátky se díky rodině a hlavně tátovi, který závodil v motokrosu, datují od nejútlejšího dětství. Na motorku jsem usedl poprvé asi ve svých čtyřech letech. Se závoděním jsem začal, myslím, v pěti letech na buginách. Pamatuji si, že mám doma pohár z roku 1996. Jak říkám, táhne se to se mnou od malička. Motorky mě provázejí celý život s tím, že před pěti lety jsem měl možnost jít k BMW, a tak jsem přesedlal ze závodění do kanceláře, kde jsem dodnes. Vývoj v rámci korporace není tak úplně jednoduchý. Konkrétně u nás jsme vše okolo motorek měli na starost jen dva, od letošního února jsme konečně tři. Když jste u motorek, tak se musíte věnovat řadě záležitostí napříč celým odvětvím. Musíte se orientovat v prodejích, samozřejmě musíte znát veškeré produkty, které prodáváte a hlavně musíte umět komunikovat s lidmi.

Co z toho vám připadá nejtěžší?

Pro mě je určitě nejtěžší ráno vstát a jít si sednout do kanceláře. Horší je to v zimním období, ale jakmile nastane sezóna, člověk je nejen víc v kontaktu s produktem, který prodává a miluje, ale i s lidmi, a hned je to lepší.

Dá se úplně přestat s aktivním sportem?

Já jsem musel přestat kvůli časovým možnostem, jelikož náročná práce a závodění se nedá skloubit. Dojde pak mnohem snáz k nějakému zranění. Úplně závodit jsem přestal loni v květnu, do té doby jsem se to snažil propojovat, nicméně už jsem z toho ztrácel radost. Přesto si jdu téměř každou sobotu zase zajezdit, jen tak s kamarády, připomenout si, co mě baví. Vždy se na to těším.

Jak vypadá váš standardní pracovní den?

Vstává se mi těžko, ale není to zase tak, že by mi to dělalo závratné problémy. Po ranním příchodu do práce se snažím co nejrychleji vyřídit takovou tu běžnou agendu, kterou člověk dělá na pravidelné bázi. Snažíme se držet týdenního plánu, na jehož začátku si vždy dáme úkoly, stanovíme si, čeho chceme dosáhnout a kam se posunout dál. Já teď momentálně mám na starosti marketingové věci a PR, tudíž jsme úzce spjati s médii. Nyní jsme hodně pracovali na veletrhu Motosalon a připravujeme další ročník roadshow, kolem které se točí dost času.

Jak byste zhodnotil Motosalon v rámci jeho velikosti?

Myslím si, že v porovnání s tím, jaký je u nás trh ve srovnání se západní Evropou, je to v celé střední Evropě ojedinělá akce. Snad jediné, co se mu může trochu vyrovnat, je výstava v Polsku. Určitě je to jedinečná akce, která dává lidem z oboru, návštěvníkům a zákazníkům možnost si na jednom místě prohlédnout to, co nikde jinde nenajdou pohromadě.

Jak si představujete dál svůj pracovní vývoj?

Určitě bych velice rád svoji budoucnost spojil s BMW i nadále, nicméně ty možnosti tam jsou dost omezené, konkrétně tedy u motorek, ale potenciál růstu tam určitě je. U BMW to většinou je tak, že kariérní růst vlastně vždy vede k autům. Kdybych chtěl růst u motorek, tak bych musel do zahraničí, čemuž se v žádném případě nebráním, dokonce bych do zahraničí chtěl odcestovat už během tohoto roku. Uvidíme, zatím je to ve hvězdách.

Co je pro vás důležitá meta ve vašem oboru? Kam byste chtěl dojít, dospět?

Pro mě osobně je určitě nejdůležitější to, abych myslel především na sebe, což nemá vyznít nijak sobecky. Od té doby, co jsem nastoupil do BMW, mám možnost dělat to, co mě baví, a i přes to náročné vstávání nechodím do práce s nechutí nebo s tím, že by mě tam čekala nějaká denní rutina. Pro mě je to rozhodně pestré, nabízím produkt, u kterého jsem vlastně od malička a určitě bych takhle chtěl pokračovat dál. Nikdy nechci dojít do situace, kdy bych šel do práce, protože musím. Samozřejmě člověk z toho musí mít nějaký profit ve smyslu té odměny, ale stále je pro mě přednější dělat to, co mě bude naplňovat a je jedno, jestli to bude práce u motorek nebo třeba v Kanadě v národním parku.

Jakou máte momentálně motorku?

No, já mám svoji motorku jenom motokrosovou, kam BMW bohužel svoje portfolio ještě nerozšířilo. Nicméně motorky ctím korporátní, ale vlastní nemám. Jakmile je hezky, začínáme s testováním korporátních motorek, na nějaké vyjížďky s přáteli tolik času není. Pokud je hezky, tak se vyhýbám autu i hromadné dopravě. Ať to stojí, co to stojí, tak jedu raději na motorce.

Která je vaše nejoblíbenější?

To je zajímavá otázka. Myslím si, že nejspíš nemůže existovat oblíbená motorka. Ať se zeptáte kteréhokoliv motorkáře, tak vám řekne, že by do garáže potřeboval nejméně tři.

Tak které tři potřebujete vy, z těch, které sám prodáváte?

Jednu na cestování, druhou rychlou, na které se člověk vyblbne, a třetí do terénu. Na cestování mám jasno – naše 1200 RT je myslím dokonalá motorka. Na sportovní motorce nejezdím v provozu, spíš na okruhu, takže to musí být rychlejší motorka nebo spíš taková agresivnější. Volil bych 6000 R. Do terénu jsou crossové motorky, které my zatím úplně neděláme, samozřejmě je terén a terén, ale pokud vezmeme něco lehčího, tak to je naprosto světová značka.

Jak jste na tom byl s úrazy, když jste závodně jezdil?

Pár jich bylo. Kvůli úrazům jsem vlastně i skončil, protože jsem si během dvou let zlomil obě nohy a strašně dlouho jsem nebyl na motorce, což zarazilo i můj motocyklový růst. Ta zranění k tomu patří, ale určitě to nefunguje tak, že si něco zlomíte a řeknete si, že už na to nikdy nesednete.

Máte v těle nějaké železo?

Měl jsem sešroubované stehno, kvůli kterému jsem musel i na několik dalších operací, to nebylo úplně příjemné. Teď už mám jen jediný šroub v zápěstí. Každopádně tohle jsou věci, na které se člověk neohlíží.

Na co se můžou návštěvníci na Motosalonu těšit za vás, za BMW?

Za nás se určitě můžou těšit na kompletní řadu novinek, kterou budeme představovat. Letos jich opravdu nebylo málo. Konkrétně BMW vstupuje do nižší objemové kategorie, konkrétně do 300. Budeme tam mít obě dvě verze, ať už G310 R nebo G310 GS. Loni jsme vstoupili i do nového segmentu a letos budeme mít 3 absolutní novinky. Fanoušci GSA se můžou těšit na nové deriváty N1200 GS, který budeme mít k dispozici také. Takže až na dva nové modely se nám podařilo do Prahy dostat celou modelovou řadu.

Který model je nejžádanější u Čechů?

Nejen u Čechů, ale i celosvětově je u BMW naprostým lídrem velké GS. Troufnu si říct, že když dáme dohromady i E 1200 GS i E 1200 GS Advantion, tak se dostaneme v Čechách na nějakých 40 až 45 % podílu. Tam je ten rozdíl opravdu veliký a je to dáno hodně i historií tohoto modelu. Má za sebou tak dlouhý a intenzivní vývoj, že málokterá motorka se jí v tomto segmentu dokáže vyrovnat.

Co váš obor a ženy?

Řekl bych, že poslední dobou je v našem oboru těch žen stále víc a určitě nemají žádnou nevýhodu. Jsou brány za rovnocenné partnery. Jejich naopak výhodou by mohl být trochu jiný pohled na techniku nebo celkově na obchod, čili ve finále může být výhoda na jejich straně.

Přání českým motorkářům.

Hlavně spoustu šťastných kilometrů, být obezřetný a vyhnout se jakékoliv nehodě.

Kde vidíte sám sebe za dvacet let?

Hmmm, nemáte jednodušší otázku?

Kde vidíte sám sebe za pět let?

Rád bych se podíval na delší dobu někam do zahraničí.

Děkuji za rozhovor.

Text: Lenka Žáčková

Foto: Tino Kratochvil

Vytvořeno ve spolupráci:

BVV Motoslaon www.bvv.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Dita Brančíková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz