Dalibor Horák starosta města Uničov

Po revoluci jste chvíli pracoval jako skladník a pak jste dvanáct let podnikal v oblasti obchodu se zemědělskými výrobky. Jak vzpomínáte na podnikání a jak se Vám dařilo?

Protože jsem byl v té době mladý, vzpomínky jsou spíše pozitivní. Určitě jsem nebyl žádný velký podnikatel, ale živnostník. Nikoho jsem nezaměstnával, živnost jsem vedl s pomocí členů rodiny. Nakupoval jsem ovoce a zeleninu od pěstitelů, zemědělské produkty jsem dále prodával na trzích ve městech, dodával do obchodů a restaurací a také do zpracovatelských závodů. V rámci malé privatizace jsme s přítelem koupili od podniku Seliko pěstitelskou pálenici v Uničově. Velkým problémem při nedostatku vlastního kapitálu byla nízká platební morálka, která se u nás velmi brzy obecně rozšířila. Na druhé straně je pozitivní, že všichni dlužníci nakonec, byť se zpožděním, zaplatili. Z podnikání jsem nezbohatl, ale dokázal jsem v té době slušně živit rodinu.

Podnikat jste začal v 25 letech. Bylo to těžké rozhodnutí?

V podstatě nebylo o čem rozhodovat, podnik Zelenina byl privatizován, takže jsem vlastně byl postaven před hotovou věc. Začal jsem podnikat ve stejných prostorách a ve stejném oboru, ve kterých jsem do té doby působil jako zaměstnanec. Spíše pro manželku bylo těžké rozhodnutí, jestli do živnosti vložit úspory, byť nebyly nijak závratně velké.

Jak byste zhodnotil tehdejší podnikání a podmínky optikou dnešní doby?

Obrovskou výhodou byly díry na trhu. Tam chyběla řada zboží a služeb, poptávka byla obrovská. Dnes je největším problémem pro začínající podnikatele najít právě tu pověstnou díru na trhu. Z dnešního pohledu kroutím hlavu nad naivitou řady tehdejších „takypodnikatelů“. Ještě dnes, po více než dvaceti letech, mnohá města nesou stopy nevydařených podnikatelských projektů, jejichž odstranění bude trvat ještě řadu let.

Velkým tématem dneška je elektronická evidence tržeb. Někdo namítá, že jde o velkou zátěž zejména pro drobné živnostníky. Jiní zase tvrdí, že se zamezí daňovým ztrátám. Jak se na věc díváte vy?

Z tehdejších zkušeností vím, že pro drobné živnostníky je velmi nepříjemná jakákoliv ekonomická a administrativní zátěž. Ti lidé žijí bez dovolené, na nemocenskou z ekonomických důvodů nemohou, po nikom celkem nic nechtějí. Stát by je měl nechat dýchat, zatím se všechna podobná opatření vždy svezla především po nich. Určitě se nedomnívám, že by vyšší výběr daní z této oblasti státu vyrovnal ztráty, které může způsobit zánik tisíců drobných živností.

Podnikal jste v zemědělství, Haná je tradičně zemědělský oblast. Jak hodnotíte situaci v zemědělství? Narážím zejména na oblast dotací, které naprosto překroutily zemědělský trh.

Zemědělci se v této oblasti dobře orientují, podnikat na pokřiveném trhu pro ně není nic nového. I za minulého režimu sousední Maďarsko a zejména Polsko dotovalo pod vlivem zemědělské lobby řadu zemědělských produktů a naše zboží pak bylo na domácím i zahraničním trhu těžko konkurenceschopné. Za současné zemědělské politiky státu a Evropské unie nemám obavy o živočišnou výrobu a pastvinářství, ostatní výroba je však podle mého názoru ohrožena.

V politice platí bezesporu stejné principy jako v obchodě, kde je pro úspěch nutné zákazníkům nabízet kvalitní zboží.

Ministr financí prostřednictvím svých firem ovládá značnou část právě zemědělského trhu. Je obviňován ze střetu zájmu. Co si o tom myslíte? 

Pocitově mohu mít jisté obavy ze skutečnosti, že vlastnictví pozemků a dalších výrobních prostředků v České republice se soustřeďuje v rukou několika málo osob, ale kvalifikovanou odpověď na tuto otázku by snad mohli poskytnout jen kvalifikovaní makroekonomové.

Ještě Vám nebylo ani 30 let a už jste byl zvolen do zastupitelstva. Co Vás přivedlo k politice?

V komunální politice působili mí předkové už od roku 1921, je možné že se jedná o nějakou genetickou „zatíženost“. Prakticky od dětských let jsem se velmi intenzivně zajímal o veřejné záležitosti. V roce 1990 jsem se začal rozmýšlet o nějakém politickém angažmá a po jistém váhání jsem v roce 1992, zejména pod vlivem Václava Klause, zvolil členství v Občanské demokratické straně. Stranickému dresu jsem dodnes zůstal věrný, ovšem těm důvodům své volby se už dnes usmívám.

Podíváme-li se na Vaše volební výsledky, jsou tradičně velmi dobré a v posledních volbách byly dokonce jedny z nejlepších v porovnání s městy srovnatelných parametrů. Jaký je recept na úspěch?

Recept je velmi jednoduchý, v žádném případě není tajný a každému zájemci ho nabízím na potkání. Je třeba jen několik maličkostí, především dlouhodobá cílevědomá práce bez nějakých veletočů v názorech. V politice platí bezesporu stejné principy jako v obchodě, kde je pro úspěch nutné zákazníkům nabízet kvalitní zboží. Proto je druhou podmínkou úspěchu v politice výběr kvalitních spolupracovníků, kteří jsou ochotni se postavit na kandidátku. Bezpochyby platí, že co se budovalo dvacet let, nejde postavit za rok. Na to často v komunální politice narážejí nová ad hoc stavěná politická uskupení.

Vím, že máte rád historii, kterou jste také studoval (a v roce 2011 ukončil s titulem magistr). V Uničově je nespočet kulturních památek, včetně uničovské radnice. Musí být radost pracovat v tak krásné budově…

Budova uničovské radnice je impozantní jen z vnějšího pohledu, k vnitřním prostorám budovy, ve které na vás dýchne duch reálného socialismu, máme stále obrovský morální dluh, ale snad se blýská na lepší časy. Každopádně kancelář v bývalé radniční kapli sv. Barbory má své kouzlo. Z oken vidím na tři světové strany, a tak mám minimálně velkou část náměstí celý den pod kontrolou.

V Uničově jsou významné průmyslové podniky. Jak funguje spolupráce s městem a co jako starosta můžete ovlivnit ve věci nastavení dobrých podmínek pro podnikání?

Uničov se ve srovnání s podobnými městy vyznačuje především vysokým podílem středních a velkých firem. Za přístup k podnikatelským subjektům bylo město několikrát oceněno ve srovnávacím výzkumu týdeníku Ekonom Město pro byznys. Největším úspěchem města bylo vybudování průmyslové zóny, s minimální pomocí státu, která dnes poskytuje více než jeden tisíc pracovních míst. Za tyto aktivity získalo město v roce 2001 ocenění v soutěži Průmyslová zóna roku Agentury CzechInvest a Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. Uničovská průmyslová zóna v této soutěži obsadila 3. místo v kategorii Zóna s největším společenským přínosem. Problémy s obsazováním průmyslové zóny trvaly jen do té chvíle, než investoři zjistili, jak vstřícně vůči nim bude městský úřad a samosprávné orgány města vystupovat. Smyslem práce samosprávných orgánů měst a obcí, včetně starosty, by měla být eliminace administrativních bariér znesnadňujících podnikání.  V Uničově se o to snažíme a naše práce přináší výsledky.

Nedávno jsem zahlédl nějakou anketu, ve které se respondenti shodli, že je v Uničově trápí zejména problémy s menšinami. Jak vnímáte tento problém?

Tato anketa proběhla v nějakém z regionálních deníků, ale účastnilo se jí velmi málo respondentů, kteří podlehli návodným otázkám, takže bych z ní nedělal závěry. Skutečnost je taková, že v Uničově v dřívějších dobách bydlelo pouze několik starousedlých bezproblémových romských rodin. V důsledku hospodářské krize před několika lety došlo k uvolnění části ubytovacích kapacit ve městě, které byly obsazeny dalšími rodinami z této minority. Celkový podíl romské populace ve městě tak vzrostl z promilových hodnot zhruba na něco málo přes jedno procento. Nijak se ovšem nezvýšil podíl kriminality, spíše mírně vzrostly problémy v rámci občanského soužití. Ty v největší míře způsobuje odlišný životní styl a temperament této skupiny. Určitě se však nejedná o nic zásadního.

V tomto kontextu se nabízí otázka na právě probíhající uprchlickou krizi. Jak se díváte na velkou migrační vlnu lidí ze Sýrie a dalších (primárně muslimských) zemí? Jak byste ji řešil?

Město vzhledem k současnému nedostatku volných ubytovacích kapacit nemá možnost učinit nějakou konkrétní nabídku k řešení tohoto problému. Bohužel se domnívám, že aktivity centrálních orgánů České republiky i Evropské unie jsou nedostatečné. Osobně nemám problém s poskytnutím pomoci uceleným rodinám na útěku před ohrožením zdraví a života, pokud by tito lidé měli zájem se začlenit do většinové společnosti a respektovat její pravidla. Osobně jsem navštívil několik desítek zemí nejen v Evropě, ale i Severní Americe, Africe a Asii a v komunikaci s obyvateli jsem nikdy neměl žádné problémy, bez ohledu na národnost, barvu pleti a náboženské vyznání. Na základě těchto zkušeností se domnívám, že příslušníci běžné populace řeší podobné problémy, ať už pocházejí odkudkoli.

Blíží se také krajské volby. Co může politická reprezentace kraje dělat pro snížení nezaměstnanosti v Olomouckém kraji, která je jednou z nejvyšších v republice a určitě je to jedno z témat, které občany nejvíce pálí?

Domnívám se, že nejjednodušší a základní pro zvládnutí tohoto problému by bylo postupovat podobně jako na místní úrovni v Uničově. Orgány veřejné správy na všech úrovních by podnikatelským subjektům neměly házet klacky pod nohy, ale naopak by jim měly cestu, pokud možno, uhladit.

Když už jsme se přesunuli z Uničova. Velkým tématem v kraji je v poslední době i využití letiště Bochoř pro účely velké průmyslové zóny. Jak se k tomuto tématu stavíte?

Vždy jsem se domníval, že pro takové, z globálního pohledu malé území, jakým je Morava, jsou dvě letiště, v Brně a Ostravě, více než dost. Snaha o získání investorů k využití pozemků letiště v Bochoři, kterou vyvíjejí orgány kraje v současné době, je bezpochyby cesta správným směrem. Pokud budou pro investory vytvořeny příznivé podmínky, jistě se najdou. Ovšem z vlastní zkušenosti mám jisté obavy z toho, jaké procento nezaměstnaných skutečně touží po trvalém zaměstnání.

Každý má nějaké sny a cíle. Prozradil byste ty vaše?

Zde je odpověď velmi jednoduchá. Mým snem je prožívat pokud možno klidný a spokojený život uprostřed rodiny, přátel a dalších známých ve městě, které mám rád. Tyto sny a cíle budou naplněny za podmínky, kdy budu cítit, že jsem byl svému okolí alespoň trochu prospěšný. Tato skutečnost ovšem dost brání zmíněné touze po klidu.

Naši čtenáři jsou zejména podnikatelé a manažeři firem. Co byste jim vzkázal?

Podnikatelé a manažeři, nenechte se při realizaci svých záměrů ničím odradit. Naše společnost se bez vás neobejde. Věřím, že vaše cílevědomost povede k uskutečnění vašich vizí a že svých cílů dosáhnete.

Text: Radim Kašpar

Foto: Archív