Na začátku roku vstoupil v Kalifornii v platnost dodatek zákoníku práce známý jako AB5.

Jedenáct let od založení Uberu americký zákonodárce zásadním způsobem upravuje podnikání kontraktorů sdílené ekonomiky a začíná je posuzovat jako zaměstnance. Se všemi zaměstnaneckými “výhodami.”

Řidiči Uberu, Lyftu, ale i desetitisíce svobodných amerických kamioňáků, advokáti, překladatelé a novináři se tak stali doslova “ze dne na den” zaměstnanci společností, pro které pracují, či jejichž platforem využívají.

Podobně, jako se snažila česká legislativa v roce 2006 vyrovnat v novele Zákoníku práce se “Švarc systémem – fenoménem devadesátek”, je od letoška na světě právní norma, která se přizpůsobuje nové realitě trhu práce.

Otázkou je, zda se budou chtít společnosti jako je UBER vzdát svých zisků. Není vyloučeno, že podobně jako v roce 2000, přijde nějaký “Napster”, a Uber obejde.

Pravděpodobnější však je, že státy se s titány sdílené ekonomiky dohodnou, a daňová povinnost bude nenápadně přenesena na samotné vykonavatele služby. Jako se to stalo v ČR, když v roce 2018 některé z těchto společností poskytly daňové správě seznam spolupracujících fyzických osob.

Ty vystoupí ze zóny šedé ekonomiky

A karavana jde dál