Chudák uklízečka!

dlouho byla doma, protože firma byla prázdná.

Hlavně teda kancly.

Pak se mělo zase začít chodit do práce,

tak na to předtím musela vlítnout.

„Aby se vrátili do čistýho!“

Na všem centimetr prachu.

Sedřenou z jarního úklidu2

si ji zavolal šéf a představil nová hygienická opatření.

Kontinuální uklízení

Měření teploty a teploměry

všude ta nová chemie, která nešla nikde sehnat…

Když vytáhla SAVO,

tak se v kancelářích všichni začali dusit.

Plakali hlavně ráno,

když klimatizace rovnoměrně rozptýlily Chlór po celém openspace.

Do toho ty pyly a všechno všude žlutý.

Musela pustit tu druhou firmu,

protože v té první nestíhala otírat plochy každé tři hodiny

a dolívat flaštičky s desinfekcí co se vyrojily na každém rohu.

(O tom slýchala od své kamarádky co uklízela v nemocnici.)

Stala se nejdůležitější osobou ve firmě

a samozřejmě, že jí přidali.

…

Kamarád, freelancer si pochvaloval,

jak každý měsíc ušetřil třicet tisíc.

(„Ono se to nezdá kamaráde, ale to máš kafíčka, obídky, pivka…“)

 

Finanční ředitelé předělávají forecasty

a nic jim nevychází;

výdaj nahradila úspora

úsporu vystřídala ztráta.

Druhá vlna už je prý na spadnutí

a to přitom ještě ani neskončila ta první.

Hospody krachují,

pizzerie kvetou prý 300%

a

uklizečky bohatnou.