MSc. Petr Hobža Strážnické brambůrky

Strážnické brambůrky, to jsou zkrátka ty naše české bramborové zlaťáky v průhledném obalu, které se na nás na obchodních pultech smějí již neuvěřitelných 28 let! Čím se Strážnické brambůrky liší od všudypřítomných chipsů? Proč je máme už více jak čtvrt století tolik rádi? Je to prosté - na nic si totiž nehrají, jsou jednoduše bramborově bramborové! O chipsech totéž však říci nemůžeme, ty bramborové zkrátka nejsou. Nebo tak alespoň nechutnají. Je to logické. Brambůrky bez bramborové chuti nejsou brambůrky, ale chipsy. Jaký je příběh Strážnických brambůrek? Jaká je jejich budoucnost? O smažených bramborových zlaťácích se rozpovídal Petr Hobža mladší. 

Jaký je příběh, který provází Strážnické brambůrky? 

Základní kámen firmy byl položen v roce 1988, kdy tatínek obdržel povolení pro samostatnou živnost od tehdejšího Národního výboru a začal provozovat bufet v letním kině. Tady točil pivo, smažil hranolky a brambůrky, přičemž zjistil, že o brambůrky, které byly v té době nedostatkovým zbožím, je největší zájem. Proto se rozhodl pro svou první velkou investici, což bylo asi 150 Kčs. Koupil za ně starou vyřazenou pánev z družstva a 5 kg brambor, které oloupal, nakrájel, usmažil, zabalil do celofánového sáčku a rozvezl po okolních hospůdkách. Prodejem si vydělal na nákup dalších brambor. Dopracoval se tak až k 40 tunám zpracovaných brambor za den, což odpovídá nynější výrobní kapacitě. 

Bez koho nebo bez čeho by Strážnické brambůrky nebyly tam, kde se nachází dnes? 

Stručně řečeno: bez úsilí celé naší rodiny. Samozřejmě s příchodem mě a bratra do vedení se měnily i vize, jak by firma měla dále fungovat. My mladší jsme si vydupali, že postavíme nový výrobní areál, protože chceme mít třetí, čtvrtou, pátou, šestou generaci pokračovatelů. Nechceme patřit mezi ty rodinné firmy v Česku, kde první generace společnost zbuduje, druhá ji chvíli drží a pak prodá, protože vidina rychlých peněz je pro ni jednodušší než setrvávat v konstantní ziskovosti a snažit se dál rozvíjet. Tohle není náš případ. S brambůrkami jsme doslova vyrostli, nejsou pro nás jen prostředkem obživy, ale hlavně koníčkem. 

Soudě dle recenzí na Facebooku si Strážnické brambůrky stojí mezi spotřebiteli výborně. Co je na vašich brambůrkách tak výjimečné? 

Předně je to jejich bramborová chuť, kterou se liší od chipsů. Zakládáme si na tom, že nejsme chipsy, ale brambůrky. Mezi oběma typy je rozdílný výrobní proces. Chipsy se blanšírují, tedy předehřívají v teplé vodě, aby vypláchly přebytečné cukry a škroby. Jenže pokud z brambory vypláchnete právě cukr a škrob, zbavíte ji klasické bramborové chuti. My děláme brambůrky tak, že jednoduše vezmeme bramboru, nakrájíme ji, umyjeme, osušíme, usmažíme, zkontrolujeme, ochutíme, zabalíme, znovu zkontrolujeme a teprve prodáme. Protože ji neblanšírujeme, můžeme si dovolit vyrábět i nesolenou variantu. Nesolené chipsy nijak nechutnají. Kromě typické bramborové chuti jsme pyšní na to, že při přípravě používáme výhradně řepkový olej, což velcí výrobci většinou nedělají. Pro tepelné zpracování je totiž řepkový olej tím nejlepším, který můžete použít. Ať už z pohledu poměru nasycených a nenasycených mastných kyselin, nebo díky faktu, že během smažení v teplotě mezi 170 až 180 stupni neztrácí na kvalitě. Palmový a slunečnicový olej nám nevyhovují chutí, palmový navíc i kvůli devastaci planety, která jeho výsadbou trpí. V neposlední řadě naši zákazníci oceňují, že jim brambůrky nabízíme v průhledných obalech. Už v obchodě tak jasně vidí, kolik skutečného obsahu si domů odnášejí. Problémem velkých výrobců je, že obaly příliš naplní vzduchem, což zákazník zjistí až doma. V mnoha testech pak chipsy a brambůrky vychází jako nejhůře hodnocené výrobky spotřebitelem, a to v poměru velikost balení ku reálnému obsahu uvnitř. My jsme řekli, že se nemáme za co stydět, a přišli s transparentním balením. 

„Nejsme chipsy, jsme brambůrky, brambůrky z Moravy“. Kdo je autorem tohoto sloganu a proč se bráníte označení „chipsy“? 

Tento slogan se datuje do roku 2009, kdy jsme vymýšleli údernější alternativu k předcházejícímu, což byl citát, který údajně měla říct Madame de Pompadour. Zněl: „Nikdy mi brambory nechutnaly tak dobře, jako když byly nakrájeny na tenké plátky, osmaženy na oleji a osoleny.“ V té době nám vadilo, že v rámci kampaní našich konkurentů, které často zahrnovaly i spotřebitelské testy, nás média řadila mezi chipsy. Objevovala se témata typu „chipsy nejsou zdravé“ a zase jsme tam byli my jako Strážnické brambůrky. Řekli jsme si: a dost! Jak všem sdělíme, že nejsme chipsy, ale brambůrky? Odpovědí byl náš slogan, který jsme vytvořili. Je úderný, snadno zapamatovatelný a dá se dokonce i zazpívat. 

Jakým způsobem řešíte záležitosti týkající se propagace a marketingu? 

Nedávno jsme spustili novou verzi webových stránek a také jsme se připojili na Instagram. Sociální sítě vnímáme jako důležitý nástroj komunikace, proto máme od roku 2009 profil na Facebooku. S našimi fanoušky zde diskutujeme, dáváme jim nahlédnout do výroby nebo pro ně organizujeme různé soutěže. Zpětná vazba od zákazníků je pro nás obecně velmi důležitá. Na obalech brambůrek jsme zveřejnili číslo záznamníku, kde nám lidé mohou nechávat vzkazy se svými postřehy a připomínkami. Na každý reagujeme pokud možno obratem. Na to samé číslo lze posílat i SMS. 

Kolik tun brambůrek ročně vyrobíte? Na jaké trhy poté brambůrky putují? 

Denně zpracováváme 40 tun brambor, což odpovídá 8 až 9 tunám brambůrek.

Poměr je asi 3,5 kg syrových brambor na 1 kg vyrobeného materiálu. Za rok tedy vyrobíme zhruba 1 664 tun brambůrek. Výroba probíhá ve dvousměnném provozu 4 dny v týdnu, pátý den je sanitační. V případě vytíženějšího období, jako jsou Velikonoce a Vánoce, jede výroba 5 dní v týdnu a 6. den je sanitační. Našimi primárními trhy jsou Česká republika a Slovensko. Máme drobné odběratele i v okolních zemích, jako je Polsko, Německo nebo Rakousko. Právě tento rok bychom chtěli zvyšovat naše exportní aktivity, protože v České republice máme celkem dobré pokrytí. 

Jaké příchutě jsou zákazníky nejoblíbenější? 

Nejvíce se prodávají solené brambůrky, pak česnekové, slaninové, pepřové, nesolené. Každý výrobek si ale najde svého zákazníka. Preference se odvíjí nejen od chuti, ale i věkové kategorie nebo lokace. V Čechách se nejvíce prodávají solené, na Moravě solené a česnekové. V Česku raději česnek, na Slovensku slaninu. Je to trh od trhu různé a chuťové buňky jsou všude jiné. V Německu je např. obecně nejpopulárnější paprika. Chutě se vyvíjí i v čase. Hodně se teď začíná bazírovat na množství soli ve všech výrobcích. Proto jsme na základě požadavků našich zákazníků, kteří měli buď kardiovaskulární problémy, nebo měli problémy s příjmem soli, upravili recepturu na nesolenou variantu. Toto výrobci chipsů nemohou udělat, protože jejich unifikované výrobky díky blanšírování ztrácí klasickou bramborovou chuť. Nesolené brambůrky si velmi oblíbily i maminky s dětmi, které z nich mají lepší pocit. 

Chystáte nové příchutě brambůrek? 

Strážnické brambůrky jsou dnes k dostání v příchutích sůl, česnek, slanina, pepř, nesolené. Možná bude nějaká další, je to ve fázi vývoje. Moravské brambůrky jsou zatím k dispozici ve verzích sůl a česnek, uvažujeme také o jejich rozšíření. Moravské brambůrky se přitom od Strážnických liší pouze velikostí balení. Moravské (175 g) jsou určeny pro skupinovou spotřebu, Strážnické (60 g) pro individuální. 

Je dodavatelem brambor český producent? 

Brambory bereme od prověřených dodavatelů-farmářů, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme. Nejvíce jich je z České republiky, máme ale i dodavatele z Německa a dalšího zahraničí, a to hlavně v období, kdy čeští pěstitelé už nejsou schopni předložit takovou kvalitu brambor, kterou my potřebujeme pro výrobu. 

Kde vidíte Strážnické brambůrky v časovém horizontu pěti let? 

Stejně jako nyní chceme spotřebitelům přinášet kvalitní potravinu za „rozumnou“ cenu. Těší nás stále větší množství kupujících. Zákazníci oceňují, jak brambůrky děláme, chutnají jim a jsou nám věrní. Dostáváme mnoho vzkazů typu, že naše brambůrky jsou ty nejlepší na trhu a že jiné už kupovat nebudou. To je pro nás jasný důkaz, že jsme se vydali správným směrem. 

Jaká je vaše cesta k úspěchu? 

Jednak detailní znalost výrobního procesu, jednak kvalitní produkty. Tatínkovým vzorem je průmyslník Tomáš Baťa a zcela zastává jeho krédo: pokud chce člověk něco efektivně řídit, musí si tím nejprve i projít. Takže jsme s bratrem ve firmě začínali jako řidiči, dále jsme absolvovali všechny fáze výroby brambůrek, třeba i balení. Postupně jsme se vypracovali až do řídících pozic a je to tak správně, protože není možné udělat manažerem člena rodiny, když pracovní kolega-nečlen práci zvládá lépe, a tedy je lepší kandidát. Někdo tvrdí, že dobrý manažer je schopný řídit jakoukoliv firmu. Já osobně říkám, že to není pravda. Pokud manažer detailně nezná výrobní proces, každý ho opije rohlíkem. Díky tomu, že jsme absolvovali všechny pracovní etapy, naši firmu dokonale známe. Zároveň umíme dělat práci toho druhého, takže se v případě potřeby bez problémů zastupujeme. Rodinná firma má samozřejmě své výhody i nevýhody. Jako důležité vnímám, že si můžeme stoprocentně věřit. Vše, co děláme, tvoříme vlastně pro sebe, což je dobrá motivace k dosažení těch nejlepších výsledků. Na druhou stranu při běžném denním fungovaní si rodinná firma musí udržet stejná pravidla chodu jako firma nerodinná, aby se z řízení nevytratila objektivita. 

Děkujeme za rozhovor a ať se Strážnickým brambůrkám daří! 

T

Foto: Archiv