#Lidé a projekty

Dobyté území

Kamil Komenda21.8.2017

Škoda, že mě tenkrát nevyfotili, protože ten pocit byl dotykem věčnosti. Vždycky jsem to věděl. Vždycky jsem byl nejlepší. A jen mě nedoceňovali. Ale teď je to konečně tady. A já si to zasloužím. Jsem ředitel...

Dobyté území 2 fotografie ve fotogalerii

Většina z nás by něco takového nikdy nepotvrdila, ale pokud k sobě budeme alespoň jednou upřímní a rozhodneme se před sebou pracovně alespoň jedenkrát svléknout do naha, přiznáme si, že s podobnými pocity jsme dozajista museli bojovat. Samozřejmě, že není ostuda mít na stole novou ředitelskou pracovní smlouvu. A asi na sebe můžeme být i patřičně hrdí. A většině z nás dělá dobře ten uznalý pohled bývalých i nových kolegů, sousedů, spolužáků i obdivné výkřiky na LinkedInu. A nové služební auto, které jsme už po čtrnácté v řadě zkontrolovali na stránkách výrobce, určitě pojede rychleji než ty popelnice ostatních. Máme tolik energie, že skoro ani nemůžeme chodit.

Hned je také potřeba zjistit, s kým se tam kamarádit a s kým ne. Naplánovat jednotlivé kroky [bez ohledu na to, jaké to vlastně budou], ukázat, že je ředitel zorganizovaný. Co nejdřív bude třeba svolat si podřízené na poradu a pak jednoho po druhém individuálně. Zapsat si big points, rozdat tasks a nastavit kejpíájs, jasně jim vykomunikovat co chceme v nejbližší době targetovat, najít rychle potenciály na zlepšení v oblasti digitalizace a skejlování, podívat se pořádně, ale fakt pořádně na píendel, zdůraznit, že netolerujeme zbytečné [resp. žádné] costs, aspoň každých pár minut zdůraznit strategii a hlavně se tam musí pochopit, že tomu rozumíme. A to fakt dobře, protože jinak bychom nebyli ředitelem.

A pokud čirou náhodou nejste novým ředitelem, ale jen pouhopouhým podřízeným pozorovatelem tohoto dění, určitě otáčíte hlavou zleva doprava a zpět, protože tento obrázek jste už viděli [možná aktuálně vidíte], a výraznou motivaci vám to nepřidává.

Nový ředitel, pokud vstupuje do firmy [a vycházíme z toho, že firma se nepotácí někde za hranicí resuscitace těsně před přechodem ze smrti klinické do smrti definitivní], a trpí výše popsanými pocity a názory, tak to stříká z každého jeho póru. Je to neuvěřitelný pot chuti dokazovat ředitelování. Má to však jeden malý háček. Pot nevoní. A čím více se potíme, tím více nevoníme. A čím více nevoníme, tím více nás ostatní cítí. A na základě toho se bude odvíjet jejich chuť s námi trávit čas v jedné místnosti a být nám nablízku.

Zkusme to otočit a vzpomeňme si, když my jsme čekali příchod našeho [dalšího] nového nadřízeného. Skutečně jsme se těšili na stroj, který přišel opravovat stroj a jeho malé součástky, kterými jsme shodou okolností my?

Asi bych zkusil poněkud jiný pohled: Před vstupem do firmy si zkuste uvědomit, že to může být jen [třeba i velmi krátká] návštěva. Zkuste si uvědomit, že jste nevyhráli válku o kancelář, židli, sekretářku a služební auto, nýbrž jste byli pozváni do týmu společně něco tvořit. A zapomeňte na tu hloupost z občanské nauky, že první zdraví podřízený nadřízeného.

Takže... Usmějte se. Zdravte a nebojte se praktikovat ten pro Japonce nechutný zvyk podání ruky. Všem. Ptejte se svých nových kolegů [ano, jsou to kolegové, a vy jste jejich kolegou / kolegyní], jak se mají. Co včera, co zítra, co je baví. Hledejte si k nim cestu a současně nezapomeňte otevřít dveře k sobě. Vezměte je na kafe [nezapomeňte ho uvařit té vaší nové sekretářce]. A ačkoliv všechno víte samozřejmě mnohem lépe než oni, neodpovídejte si sami na otázku, kterou jste před pár vteřinami položili. Při tom poslouchání odpovědí nezapomeňte pozorně naslouchat. Vím, že vysoká škola, MBA a další kurzy stály spoustu úsilí, času a víkendů a že jste si to odmakali, ale skutečně vám rozumí? Vědí co říkáte? A máte z vašich rozhovorů stejný závěr? Vědí, na jakém úkolu [jste ředitel/ka] jste se s nimi dohodl/a? A kdy má být splněn? A nebojte se nevědět a ptát se. Pak se totiž vyvarujete spousty nešťastných omylů plynoucích z ryzí ředitelské hádalogie, domnívatologie a vševědologie.

Zkuste třeba i každý týden losovat zaměstnance o vaše vyhrazené parkovací místo. Chvilku pro sebe s kávou v ruce travte v kuchyňce, kde si ostatní ohřívají oběd. A poslední tip. I paní uklízečka je vaše kolegyně. Nezapomeňte ji zdravit po nejaponsku. Odmění se vám opravdu, ale opravdu vyleštěným stolem.

 

Radim Pařík (37) je CEO Delta Capital, a.s. a současně CEO Security Ident Group a.s. [člen holdingu Delta Capital], člen advisory boardu nadačního fondu Start It UP! a PR PARTNERS. Investiční skupina Delta Capital je dlouhodobě aktivní v oblasti private equity. Zaměřuje se na projekty nejen v seed či start-up fázi, ale také v tradičních oblastech, které mají vysoký obchodní potenciál. Skupina působí ve více než 80 zemích světa. Hlavní pilíře Delta Capital tvoří Document a IT Security [Security Ident Group], Medical [Delta Medical Holding], IT/služby a průmysl 4.0 [Auris], dřevařský průmysl [Central European Woods] a inovativní start-upy. Součástí Delta Capital je i Delta Investiční společnost. Radim Pařík je bývalým členem top managementu skupiny Kaufland v Německu, v posledních letech působil jako místopředseda představenstva společnosti Kaufland Polska Markety Sp. z o.o. Sp. k. Má 15ti leté zkušenosti z maloobchodu s prodejem, logistikou, expanzí, výstavbou, property managementem, technickým nákupem, restrukturalizacemi a rozvojem zaměstnanců. Je absolventem The Nottingham Trent University ve Velké Británii. Hovoří česky, německy, anglicky, polsky a znakovým jazykem. Mezi jeho záliby patří karate, basketbal, squash, vaření a cestování.

                             www.deltacapital.cz

Text byl zpracován v rámci studia profesního vzdělávacího programu Executive LL.D. – Corporate Law and Business na European Business School SE.

Komentáře (0)

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.

Partneři magazínu
další partneři
© 2024 BYZMAG.cz, Všechna práva vyhrazena.